Před deseti lety upoutal Pavel Kašin z Petrohradu pozornost mnoha nadšenců do parkouru, ať už takových, kteří jen pasivně sledovali videa jemu podobných skokanů na internetu, nebo i těch, kteří se tomuto sportu aktivně věnovali. Jeho skoky lidé vyhledávají dodnes, avšak častěji spíše v souvislosti s tím jeho úplně posledním. Dnes už světoznámý záběr, na němž skáče salto vzad na úzké římse střechy šestnáctipatrové budovy, je i jeho posledním.
Mladý sport si rychle našel příznivce po celém světě
Parkour patří mezi velmi mladé sporty, vznikat začal teprve na konci 80. let minulého století a svůj název získal až na jeho konci. Přesto se během pouhých deseti následujících let dostal do povědomí mnoha lidí po celém světě, a to zejména díky možnosti sdílet své dovednosti skrze videa na internetu. Bývá spojován s vojenským výcvikem, při němž se překonávají různé překážky různými způsoby, s tím, že parkourista si své překážky hledá přímo ve městě (schodiště, zdi a další) a snaží se je v co nejkratším čase překonat jednoduše jinak, než většina lidí (skoky, salty, přemety, šplháním atd.).
Podle filozofie zakladatelů a vyjádření mnoha nadšenců se jedná o umění a radost z pohybu. K této myšlence přivádějí vedoucí parkourových kroužků, které jsou u dětí velmi oblíbené, také své mladé svěřence. U parkouru se nepoužívá žádné jištění, ve většině případů není potřeba. K menším či větším úrazům ale dochází poměrně často a někteří uznávaní parkouristé postupně posouvají hranice tohoto sportu od městského k adrenalinovému. Někteří se nebojí své triky předvádět ve velkých výškách a žel se jim to čas od času vymstí.
Podobný skok prováděl už mnohokrát předtím
Jedním z nich byl právě i Pavel Kašin z Petrohradu, který stejně jako mnoho jiných rád posouval své hranice a v komunitě dalších parkouristů se těšil velkému uznání. Výšek se nebál a se svými dvěma přáteli, Vladimirem Lapikem a Sašou Bitkovem se jednoho červencového dne v roce 2003 vydal na střechu šestnáctipatrové budovy. Strávili tam nějakou dobu a natáčeli Kašina, jak se na svůj finální trik připravuje. Ani jeden z nich nemohl tušit, že se už zanedlouho všechno ošklivě zvrtne.
Ani ne metr široká římsa ve výšce okolo 60 metrů nenabízela prostor k sebemenší chybě. Možná k ní pociťovali respekt, ale strach ne. Backflip (čili salto vzad), měl Kašin nespočetněkrát natrénovaný, stačilo se soustředit a skočit. Něco se ale nepovedlo a jeho kamarádi si to nedokázali vysvětlit ani s odstupem času. Jeden z posledních dvou záběrů, na nichž je Kašin ještě naživu, ukazuje, že svůj skok směřoval těsně mimo římsu. Neměl sebemenší šanci s tím už cokoli udělal a jeho výraz napovídá, že si to v tu chvíli uvědomoval. Následný pád, resp. náraz na betonový chodník nemohl přežít. S uveřejněním fotografie pro výstrahu ostatním souhlasili Kašinovi rodiče, kteří tak doufali, že smrt jejich syna alespoň nebude zbytečná, pokud si z ní ostatní vezmou ponaučení.
Zdroje: allthatisinteresting.com, Wikipedia
