Během první světové války byl poprvé použit nový typ smrtící zbraně – toxický plyn. Za první masové použití chemické zbraně je považováno použití chlóru v bitvě u Yper v dubnu 1915. Granáty naplněné jedovatým plynem se brzy poté staly jednou z nejničivějších a nejúčinnějších zbraní použitých v celé válce.
Yperit
V roce 1917 použili Němci u belgického města Ypry další jedovatý bojový plyn, který vešel do dějin jako yperit. Tento plyn pravděpodobně vyvinul belgický vědec César-Mansuète Despretz již v roce 1822, nicméně až v roce 1860 si britský chemik Frederic Guthrie všiml jeho toxických účinků. Dodnes se nepodařilo proti yperitu objevit protilátku.
Čistý yperit je při pokojové teplotě bezbarvá olejovitá kapalina. Pokud se používá v nečisté formě jako bojová látka, má obvykle zelenohnědou barvu a specifický zápach připomínající hořčici nebo česnek, proto se mu někdy říká též hořčičný plyn. Yperitové výpary jsou více než šestkrát těžší než vzduch, zůstávají tak u země mnoho hodin.
Díky svým nebezpečným vlastnostem se yperit stal oblíbenou chemickou zbraní, která byla použita i během druhé světové války, během občanské války v Jemenu, a dokonce i Saddámem Husajnem v roce 1988 proti Kurdům.
Smrtelná dávka pro dospělého muže vážícího okolo 75 kilogramů je přibližně 7,5 g kapalného yperitu při několikaminutovém kontaktu s kůží. Při použití v plynné formě smrtelnost do velké míry závisí na koncentraci a na délce expozice. Plynová maska jako způsob ochrany před yperitem často nestačí, může totiž snadno proniknout kůží, oděvem či botami.
Po přibližně pěti hodinách po expozici se na zasažených místech objeví pocit pálení, který je následovaný zčervenáním kůže. Po dalších přibližně šestnácti hodinách se na zasažené kůži objeví velké puchýře, které následně způsobí těžké zjizvení a někdy i nekrózu. Pokud byly zasaženy oči, dochází obvykle po několika dnech k dočasné nebo trvalé slepotě. V případě vdechnutí yperitu dochází k poškození plic a většina obětí po několika málo dnech umírá.
Fosgen
V roce 1812 mladý britský amatérský chemik John Davy poprvé syntetizoval plynný fosgen. Pravděpodobně si přál, aby byl jeho vynález využit smysluplněji, nicméně během první světové války ho Němci použili v bitvě u Verdunu.
Výsledek byl takový, že fosgen má na svědomí více než 60 % všech úmrtí způsobených chemickými zbraněmi použitými během první světové války, více než chlór a yperit dohromady. Jaké smrtící vlastnosti má tento plyn?
Při nízkých teplotách je to bezbarvá kapalina. Při zahřátí na více než 8 stupňů Celsia se však rychle vypařuje. Jeho zápach byl přeživšími často popisován jako čerstvě posekané seno nebo mokrá tráva. Po vypuštění kontaminuje okolí po dobu několika minut.
Ve srovnání s chlórem má fosgen velkou výhodu, první příznaky se začínají projevovat po delší době, obvykle po více než pěti minutách, což umožňuje vdechnout více fosgenu.
Pokud se člověk nadýchá vysoké koncentrace tohoto smrtícího plynu, jsou jeho šance na přežití velmi malé. Po několika minutách zemře na udušení, protože fosgen agresivně narušuje bariéru krev-vzduch v plicích.
Po vdechnutí méně koncentrovaného fosgenu jsou přibližně hodinu po expozici prvními příznaky silné pálení v hltanu a průdušnici, silná bolest hlavy a zvracení, následované plicním edémem, který často vede k udušení.
Fosgen je dodnes jednou z nejnebezpečnějších chemických zbraní na světě. I když není tak smrtící jako sarin nebo nervový plyn, jeho výroba je mnohem snazší. Z tohoto důvodu je poměrně často používán při teroristických útocích.
Sarin
Pokud vám předchozí dvě chemikálie nepřipadají „dostatečně nebezpečné“, tak přichází na řadu sarin, často označovaný za nejsilnější ze všech nervově paralytických látek.
Sarin byl vyvinut v roce 1938 skupinou čtyř německých vědců při výzkumu pesticidů. Název sarin je zkratka vytvořená z příjmení těchto vědců, kterými byli Gerhard Schrader, Otto Ambros, Gerhard Ritter a Hermann von der Linde. Během druhé světové války byl tento smrtící plyn poprvé použit nacistickým Německem v červnu 1942.
Pravděpodobně nejvíce se ale sarin „proslavil“ tím, že byl použit při teroristickém útoku japonské sekty na tokijské metro v roce 1995, při kterém zahynulo 13 lidí a údajně více než 5000 osob bylo zraněno. V srpnu 2013 jej také použily Asadovy síly v syrské Ghútě, následkem zemřelo několik set lidí.
Sarin patří do skupiny nervových plynů. Je vysoce toxický, k usmrcení dospělého člověka stačí velmi malé množství. Většina obětí navíc obvykle umírá pouhých několik minut po kontaminaci.
Do organismu se nejčastěji dostává dýcháním, ale může proniknout též kůží nebo být pozřen. Při normální teplotě je sarin bezbarvá kapalina bez výrazného zápachu. Při vystavení vyšším teplotám se začne vypařovat, přičemž je stále bez zápachu.
Bezprostředně po expozici patří k prvním příznakům silné bolesti hlavy, dýchací potíže, pocit tlaku v očích, poté následuje postupné ochrnutí svalů. Smrt je způsobena udušením nebo srdečním selháním.
Agent Orange
Tato směs dvou herbicidů, která se nejvíce proslavila svým použitím ve vietnamské válce, není chemickou zbraní v pravém slova smyslu. Byla objevena v roce 1943 americkým botanikem Arthurem Galstonem. V roce 1951 zahájil další výzkum vědecký tým na vojenské základně Detrick v Marylandu.
Během války ve Vietnamu byla tato látka hojně používána k odlesňování rozsáhlých oblastí pokrytých hustou džunglí, aby bylo možné snadněji a účinněji bombardovat nepřátelské základny a zásobovací trasy. Ačkoli byl Agent Orange určen jako herbicid, obsahoval také velké množství toxického dioxinu, což z něj učinilo jednu z nejsmrtonosnějších chemických zbraní, které kdy byly nasazeny.
V letech 1962-1971 probíhala v jižním Vietnamu vojenská operace s krycím názvem Ranch Hand. Během této operace byly džungle v regionu silně zasaženy tímto herbicidem, především v oblastech delty Mekongu. Směs byla skladována v oranžových sudech, odtud název Agent Orange. Během operace bylo použity miliony litrů této nebezpečné chemikálie, která zničila rozsáhlé oblasti džungle, kontaminovala vzduch, vodu i zdroje potravin.
Ve vysokých koncentracích dioxin způsobuje těžké záněty kůže, plic a sliznic, které někdy vyústí v chronickou obstrukční plicní nemoc, plicní edém, nebo dokonce smrt. Působí také na oči, játra a ledviny. V neposlední řadě je též vysoce účinným karcinogenem, způsobuje především rakovinu hrtanu a plic.
Odhaduje se, že používání této látky během války ve Vietnamu vedlo k usmrcení nebo zmrzačení více než 400 000 osob a 500 000 dětí se v důsledku kontaminace narodilo s lehkými až těžkými vrozenými vadami.
Zdroj: britannica.com, nationalinterest.org, bbc.com
