Někteří říkají, že je to budoucnost zemědělství, zatímco jiní tvrdí, že nikdy nenahradí tradiční pěstování. O čem je řeč? O vertikálním zemědělství. O co vlastně jde a v čem spočívají jeho hlavní výhody i nevýhody?
Co je vertikální zemědělství?
Účelem mrakodrapu je poskytnout více místa pro pracovníky nebo obyvatele, a maximalizovat tak prostor ve městech. Stejný účel má i vertikální zemědělství, jde v podstatě o pěstování plodin tak, že jsou naskládány na sebe ve svislých vrstvách.
Pomocí vertikálně poskládaných vrstev mohou zemědělci vyprodukovat mnohem více potravin na stejném množství půdy, nebo dokonce na menší ploše.
Vrstvy jsou často integrovány do budov, jako jsou mrakodrapy, umístěny ve skladech či přepravních kontejnerech, sklenících nebo v prostorech, které by jinak pro zemědělství nebyly vhodné.
Vertikální zemědělství je však mnohem víc než jen „skládání rostlin na sebe“ a doufání v co nejlepší úrodu. Vyžaduje umělé řízení teploty, světla, vody i vlhkosti.
Vertikální zemědělství využívá různé techniky, především hydroponii, akvaponii a aeroponii. Pokud není zachována křehká rovnováha, je možné přijít o celou úrodu stejně jako na tradiční farmě v případě sucha nebo povodní.
Kdy vertikální zemědělství vzniklo?
Není žádným tajemstvím, že budoucnost zemědělství je znepokojivá a potřebuje změnu. Světová populace neustále roste a nakrmit lidstvo bude čím dál tím větší problém. K tomu se přidává skutečnost, že současné i dřívější zemědělské postupy jsou pro planetu do značné míry škodlivé. Zemědělství je často označováno za jednu z hlavních příčin změny klimatu, odlesňování i degradace půdy.
Je snadné považovat vertikální zemědělství za nový koncept, zejména s ohledem na společnosti, které se zabývají tímto zemědělstvím a využívají nejmodernější špičkové technologie. Myšlenky, které stojí za touto praxí, ale sahají daleko do historie. Prvním dnes známým příkladem vertikálního zemědělství jsou visuté zahrady v Babylonu z doby před přibližně 2 500 lety.
Termín „vertikální zemědělství“ nicméně zavedl Gilbert Ellis Bailey až v roce 1915. V roce 1999 pak přišel s moderním konceptem vertikálního zemědělství profesor Kolumbijské univerzity Dickson Despommier. První komerční vertikální farma začala fungovat až v říjnu 2012, kdy byla v Singapuru otevřena Sky Greens Farms.
Jaké jsou výhody vertikálního zemědělství?
Vertikální zemědělství má mnoho výhod. Jednou z hlavních předností je poskytování maximální produkce s minimálním dopadem na životní prostředí a mnohem menšími nároky na prostor. Vzhledem k nedostatku zdrojů bude totiž stále obtížnější udržet produkci potravin pomocí tradičních metod.
Kromě toho, že vertikální zemědělství využívá méně půdy, spotřebuje také méně vody. A když už mluvíme o vodě, vertikální zemědělství znovu využívá vodu i živiny, což vede k nulovému odpadu.
Tento způsob hospodaření také snižuje znečištění ovzduší, protože jej lze provozovat v městských oblastech, což znamená, že není třeba používat nákladní automobily pro přepravu produktů na velké vzdálenosti. Při tomto typu zemědělství nejsou zapotřebí ani pesticidy, protože vertikální farmy bývají umístěny uvnitř „budov“, což je prostředí bez škůdců a odolné vůči povětrnostním vlivům.
Ze všech výhod ale nejvíce vyniká schopnost vertikálního zemědělství být efektivnější než tradiční zemědělství. Vertikální zemědělství nabízí celkově vyšší produkci a navíc stálou celoroční produkci.
Jaké jsou nevýhody vertikálního zemědělství?
Produkty vertikálního zemědělství jsou obecně dražší než produkty tradičního zemědělství. Provozování vertikální farmy se totiž prodraží kvůli různým dodatečným nákladům, které v přírodě nepotřebujete. Například umělé osvětlení, které se používá místo slunečního světla, je jedním z těchto dodatečných nákladů.
Jak jsme uvedli výše, výhodou vertikálních farem je, že nepoužívají pesticidy, protože vertikální zemědělství probíhá „uvnitř“. To je sice pravda, nicméně tato výhoda paradoxně vytváří nevýhodu, protože při hospodaření uvnitř je velmi náročné opylování rostlin kvůli nedostatku přirozených opylovačů, jako jsou včely.
Pokrok vertikálního zemědělství omezuje také to, že ne všechny plodiny jsou pro tento způsob pěstování vhodné.
Které plodiny jsou pro vertikální zemědělství nejvhodnější?
Většina společností zabývajících se vertikálním zemědělstvím se zaměřuje především na pěstování listové zeleniny. Její pěstování není náročné na prostor ani čas. Oblíbené je i vertikální pěstování bylinek, jahod, rajčat, okurek či fazolí.
Právě plodiny, jejichž pěstování zabere méně místa a času, mají pro vertikální farmy vysokou prioritu, protože jejich produkce je nejvýhodnější. Jiné plodiny, jako rýže, brambory a pšenice, vyžadují k pěstování větší plochu. To však neznamená, že se společnosti nesnaží tyto náročné plodiny pro vertikální zemědělství adaptovat.
Mohou vertikální farmy „nasytit svět“?
Vertikální zemědělství je úžasnou možností, jak vyřešit mnoho problémů současného zemědělství, ale není to úplné řešení. Některé plodiny se v takové konfiguraci jednoduše nebudou dobře pěstovat a vždy bude potřeba jiných metod pěstování.
Zdroj: sciencefocus.com, techtarget.com, urbangreenfarms.com.au
