Uprostřed místa plného lidí se za bílého dne děje něco podivného. Jeden postarší muž se náhle ocitá v plamenech a cosi vykřikuje. Kolemjdoucí se jej snaží uhasit vlastními svršky, on se jim v tom však snaží zabránit a dál křičí. Křičí, že protestuje. Protestuje proti vpádu sovětských vojsk do Československa. Píše se 8. září roku 1968 a v části varšavského stadionu, kde se právě konají oslavy dožínek, se zastavil život. Všichni, kteří přihlíželi tomu, jak na neznámém muži shořelo oblečení, si něco šuškají, ale tajná policie zasahuje velmi rychle. Neznámého odvážejí pryč a širší veřejnost se až za několik měsíců z vysílání Svobodné Evropy dozví, že se jmenoval Ryszard Siwiec a že se stal první lidskou pochodní spjatou s 21. srpnem 1968.
Odmítl pracovat pro Němce a odmítl vyučovat nesmysly
Ryszard Siwiec se narodil v roce 1909 v Dębici v jihovýchodním Polsku. Strávil zde dětství a později se s matkou přestěhovali do Lvova (otce ztratil v nízkém věku), kde vystudoval gymnázium a následně získal titul magistra filosofie na Univerzitě Jana Kazimíra.
V roce 1939 opustil své zaměstnání na berním úřadu, aby nemusel vybírat daně pro Němce. Místo toho spolupracoval s odbojovou Zemskou armádou (Armiou Krajowou). Po válce zase odmítl vyučovat dějepis, protože nechtěl dětem předávat nesmysly. Nakonec pracoval jako účetní v Přemyšli, kde žil od roku 1936.
Zajistil si propustku a sepsal závěť
Siwiec velmi těžce nesl, že se obsazení Československa v srpnu 1968 účastnili i jeho krajané, a přemýšlel, jak dát ostatním jasně najevo, že se něco tak ostudného nesmí dít. Jako příležitost se mu jevila oslava dožínek ve Varšavě, která se konala necelé tři týdny po začátku okupace. Sepsal závěť a v práci si na 8. září zařídil propustku. Na magnetofonovou pásku nahrál své poselství a na psacím stroji sepsal informační letáky. Ve vlaku cestou do Varšavy ještě napsal dopis na rozloučenou své ženě, se kterou měl pět dětí.
Na varšavský stadion dorazil okolo poledne. Oslav se tehdy účastnilo na sto tisíc lidí a nechybělo ani nejvyšší stranické vedení. To mohlo znamenat velký zájem, ale také hrozilo, že si ho všimnou jenom ti v bezprostřední blízkosti, protože ostatní návštěvníci ho přes burácející dechovku neuslyší.
Bezpečnostní služba z něj udělal neopatrného opilce
V každém případě odhodlaný Siwiec se ve čtvrt na jednu polil rozpouštědlem a zapálil. Lidé okolo se ho snažili uhasit, zatímco on vykřikoval: „Protestuji!“ a „Ať žije svobodné Polsko!“ Nehleděl na plameny a nabádal je, ať se podívají, co přinesl v tašce. Nakonec jej uhasili hasiči a do nemocnice jej odvezli agenti Bezpečnostní služby. Tam jej hlídali po celé čtyři dny, kdy bojoval o život. Následkům těžkých popálenin podlehl 12. září.
V tu chvíli si o něm povídali lidé v celé Varšavě, ale u toho také skončilo. Bezpečnostní služba letáky okamžitě zabavila, tisk o události psát nesměl. Přímých svědků také mnoho nebylo a veřejnost tak neměla problém uvěřit zprávě, že rozruch způsobil opilec, který se polil vodkou a následně na sebe upustil sirku, když si chtěl zapálit cigaretu.
Svět se o něm dozvěděl až po Palachově činu
O události nevysílala ani Svobodná Evropa, protože nepovažovala informaci o činu za důvěryhodnou. To se změnilo až poté, co se v Praze upálil Jan Palach. Do redakce přišel podrobný popis toho, co se ve Varšavě stalo, a v březnu 1969 se Siwiecův protest dostal i do vysílání této stanice. Siwiecova rodina dostala do rukou dopis na rozloučenou až o několik let později a zpráva, kterou namluvil na magnetofon, byla publikována až v roce 1981. Obviňuje v ní Sovětský svaz z imperialistických záměrů a z přípravy nové světové války a Poláky vyzývá k odporu proti totalitnímu zřízení.
Čtěte také: Josef Hasil: Nekorunovaný Král Šumavy byl úspěšným převaděčem i útěkářem z vězení.
O deset let později vznikl první dokumentární film s názvem Usłyszcie mój krzyk (Uslyšte můj křik), který ukazuje i záběry z varšavského stadionu. Název odkazuje na slova Siwiecovy závěti, v níž se mj. píše „Lidé, pokud ve vás ještě zůstala jiskřička lidskosti, lidských citů, vzpamatujte se! Slyšte můj křik, křik prostého obyčejného člověka, syna národa, který vlastní i cizí svobodu miloval nadevše, nad vlastní život.“ A napsal toho víc, co v člověku rezonuje dodnes, např. slova „Čtrnáct miliónů Čechů a Slováků bylo přepadeno armádami reprezentujícími téměř tři sta miliónů lidí. Vojáci bez špetky studu provedli invazi do malé, mírumilovné a bezbranné země, která nekladla žádný vojenský odpor. Hanba tohoto činu mluví sama za sebe.“
Ryszardu Siwiecovi bylo posmrtně uděleno několik vyznamenání, a to v Polsku, u nás i na Slovensku. V Přemyšli po něm pojmenovali most a v Praze ulici.
Zdroje: totalita.cz, Wikipedia, Instytut Pamięci Narodowej
