Psal se 1. únor roku 2003 a ze své mise se vracel raketoplán Columbia. Na jeho palubě se nacházelo sedm astronautů a do bezpečného přistání jim chybělo pouhých 16 minut. Právě se nacházeli ve výšce 63 km na zemí, konkrétně někde nad americkým státem Texas, a pohybovali se rychlostí 5,5 km/s. Něco však bylo špatně, velmi špatně. V jednom okamžiku se úplně ztratilo spojení s posádkou, v druhém už z oblohy padaly hořící části návratového modulu. Columbia se rozpadla a nikdo z lidí na palubě to nepřežil.
Snil, že se podívá ke hvězdám
Ptáte se, proč jsme tento článek začali něčím, co s nadpisem zdánlivě vůbec nesouvisí? Na palubě Columbie se nacházel historicky první izraelský astronaut Ilan Ramon, který se rozhodl alespoň symbolicky splnit přání chlapce, kterého o 60 let dříve zavraždili nacisté v plynové komoře a který snil o tom, že se jednou podívá ke hvězdám. Ramon s sebou do vesmíru vzal jeho kresbu z roku 1942 nazvanou Měsíční krajina.
K havárii došlo přesně v den, kdy by Petr Ginz slavil 75. narozeniny, narodil se 1. února 1928 v Praze. Židovského původu byl jeho otec, matka víru přijala neoficiálně. Chlapec hned od začátku školní docházky prokazoval mimořádné všestranné nadání, již ve druhé třídě přispíval do školního časopisu. Přestoupil proto ze židovské školy na Josefově do školy pro nadané děti v Nuslích, dlouho tam ale nepobyl, protože se mezitím poměry v jeho rodné zemi zcela změnily.
Protižidovská nařízení bral s humorem
Petr Ginz se i přes své nadání musel v roce 1940 vrátit do židovské školy, ale to mu podle všeho nijak nevadilo a chuť dále tvořit a učit se mu to v žádném případě nesebralo. Po vzoru rodičů ovládal esperanto, dále se zajímal o astronomii, zeměpis, paleontologii, literaturu i historii a rád četl romány Julese Verna. Psal povídky, kreslil a ve třídě vynikal také svým smyslem pro humor.
Se stahující se smyčkou kolem židovského obyvatelstva se také snažil vyrovnat po svém. Žluté hvězdy, které museli všichni povinně viditelně nosit, přirovnával k těm, které nosili šerifové na Divokém západu. V roce 1941, tedy ve 13 letech, sepsal báseň pojmenovanou Dnes je jasno už všem lidem, která shrnuje všechna nařízení týkající se židovského obyvatelstva. Psal si také deník, který později vydala jeho sestra pod názvem Deník mého bratra.
Svůj román sám ilustroval, v Terezíně vedl časopis
Ve svých dvanácti nebo třinácti letech napsal román Návštěva z pravěku právě po vzoru oblíbeného Julese Verna a sám jej ilustroval. O rok později také nakreslil svou představu o povrchu Měsíce a o tom, jak z něj podle něj vypadá pohled na planetu Zemi. Kresba nazvaná Měsíční krajina se o několik desetiletí později dostala jak do vesmíru (a to hned dvakrát), tak na českou poštovní známku.
Mezitím se smyčka utáhla ještě více a čtrnáctiletého Petra čekal v říjnu 1942 transport do Terezína (jeho rodiče a sestra zatím mohli zůstat doma). Chuť vzdělávat se a předávat znalosti ostatním neztratil ani tam. Spolu s ostatními z chlapeckého Domova č. 1 pořádal přednášky a také založil a vedl časopis Vedem. Přispívali do něj mnozí další chlapci, a to povídkami, básněmi i reportážemi, vzpomínkami a také svými obavami z budoucnosti. Jen díky Petrově píli se ale dařilo vydávat jej pravidelně každý pátek, a to po dobu dvou let.
V květnu 1944 byla do Terezína transportována i Petrova sestra Eva. Jeho samotného čekal o čtyři měsíce později transport do Osvětimi, kde ho hned při selekci poslali do plynové komory. Zemřel 28. září 1944.
Zdroj: info.cz, Wikipedia, holocaust.cz, rozhlas.cz, lidovky.cz
