Píše se červen roku 1964 a potápěči vytahují ze dna Černého jezera na Šumavě těžké bedny. Událost v tu chvíli dokumentuje Československá televize a všichni jsou napjatí, co se skrývá uvnitř. Nález o pár dnů později vyvolá poprask jak u nás, tak v sousedních státech. Tajné nacistické dokumenty, které bedna vydává, poukazují na to, že někteří vysoce postavení lidé v Německu a Rakousku mají nacistickou minulost. Jen hrstka lidí v tu chvíli tuší, že to celé připravila StB v rámci akce Neptun.
Nacistické zločiny měly být promlčeny
Z dokumentů jasně vyplývalo, že Rakousko a Západní Německo skrytě pokračují ve šlépějích Třetí říše, kterou podle všeho nahradily. Písemnosti poukazovaly na to, že mnoho významných osobností obou států se za druhé války řadilo mezi nacisty.
StB měla k vytvoření této dezinformační kampaně svůj důvod. Následující rok mělo uběhnout 20 let od konce druhé světové války, což znamenalo uplynutí promlčecí doby nacistických zločinů. Nálezem dokumentů se měla rozpoutat diskuze, ovlivnit veřejné míněné nejen u nás, ale i v zahraničí a ona promlčecí doba prodloužit.
Inspiroval nález falešných liber
Akci připravil odbor aktivních opatření, který spadal pod československou rozvědku. Zabýval se propagandou, dezinformacemi i politickými provokacemi. Nápad se zrodil díky nálezu falešných anglických liber od nacistických padělatelů. Ty se našly v jezeře Toplitzsee předchozího roku.
Odbor tedy připravil bedny do stavu, v němž odpovídaly dvacetiletému pobytu pod vodou. V červnu je uložil na dno Černého jezera. Rozvědka však ještě nedisponovala falešnými dokumenty, takže je naplnila pouhým prázdným papírem.
Bedny odhalilo pátrání potápěčů
O pár dní později na Černém jezeře probíhalo několikadenní pátrání v rámci televizního pořadu Zvědavá kamera, takže na vše dohlížel i televizní štáb. Odbor aktivních opatření o tom samozřejmě vědět dopředu, a to jistě nejen proto, že jejich zástupce náčelníka Ladislav Bittman byl jako člen Svazarmu požádán o spolupráci jakožto potápěč.
A právě Bittman, který za celou akcí vlastně stál, navedl ostatní potápěče správným směrem k nastraženým bednám. Kromě něj o nich ale nikdo neměl ponětí, reakce a práce ostatních byly tedy zcela autentické. K nálezu první bedny došlo 3. července, ihned byly informovány příslušné úřady a věc převzali policejní a vojenští potápěči, kteří zajistili vyzvednutí všech beden ze dna. Celé akci i nadále přihlížely kamery.
Nález vyvolal poprask
Oficiální zpráva od Ministerstva vnitra vyšla o necelé dva týdny později. Uváděla nález nacistických materiálů na Šumavě. O věc se okamžitě začala zajímat zahraniční média a v září 1964 došlo i na tiskovou konferenci. Účastnil se jí tehdejší československý ministr vnitra Lubomír Štrougal, který potvrdil, že nalezené dokumenty obsahují důkazy o nacistické minulosti lidí na vysokých místech jednak v Západním Německu, jednak v Rakousku a také seznamy agentů a konfidentů gestapa.
Čtěte také: Max Rostock se podílel na vyhlazení Lidic, po válce spolupracoval s StB a vyhnul se tak trestu smrti.
Akce Neptun proběhla podle plánu a vyvolala přesně ty reakce, které vyvolat měla. Mystifikaci uvěřili novináři i široká veřejnost. Někteří kompromitovaní politici rezignovali na své funkce a v souvislosti s odhaleními došlo i k několika sebevraždám. Promlčecí doba byla prodloužena o pět let.
Akci odhalil sám Bittman
Ladislav Bittman po událostech v roce 1968 emigroval a začal spolupracovat s americkou tajnou službou. Pravou podstatu akce Neptun prozradil v průběhu 70. let. Vydal knihu Špionážní oprátky, ve které vše popisuje. Kniha se pak nelegálně šířila i Československem.
V USA působil pod jménem Lawrence Martin-Bittman a přednášel na Bostonské univerzitě. Zemřel 18. září 2018 ve věku 87 let.
Zdroj: Česká televize, E15 | foto: Wikimedia, CC
