Nutno říct, že lidstvo nebylo ve své historii vždy zcela mírumilovné a v průběhu několika tisíc let lidé vymysleli celou řadu důmyslných a velmi krutých způsobů popravy. Cílem většinou bylo to, aby byl trest smrti pro odsouzené co možná nejbolestivější a pro přihlížející „diváky“ co možná největší podívanou. Poprava totiž zdaleka neznamenala jen setnutí hlavy gilotinou nebo sekyrou.
Ukřižování
Jako jedna z prvních metod popravy se nám pod vlivem křesťanského náboženství pravděpodobně vybaví ukřižování. Ukřižování byla starověká metoda popravy, při níž byly ruce a nohy zločince připoutány nebo přibity k dřevěné konstrukci připomínající kříž. Byl to nejvyšší trest vyhrazený pro otroky, zrádce, kacíře a nejhorší zločince. Rozšířil se za vlády Alexandra Velikého, ale v některých zemích se údajně příležitostně používá dodnes.
Existovaly různé způsoby provedení ukřižování. Obvykle musel odsouzenec na místo popravy svůj kříž táhnout. Následně byly jeho rozpažené ruce přivázány k trámu či kládě nebo někdy přibity přes zápěstí a kříž byl zvednut a připevněn k již vztyčenému sloupu. Smrt byla obvykle způsobena celkovým vyčerpáním nebo selháním srdce. Někdy byly oběti pro zkrácení utrpení železnou palicí podlomeny nohy.
Lingchi aneb smrt tisícem řezů
Tato metoda pochází z Číny a dodnes je pokládána za jeden z nejbrutálnějších způsobů popravy, jaký kdy byla vytvořen. Drastický způsob popravy se začal používat okolo roku 900 a využíval se více než 1000 let, než byl v toce 1905 oficiálně zakázán. Lingchi byl trest vyhrazený pouze pro nejtěžší zločiny, jako bylo například ohrožení života císaře, zrada nebo bratrovražda. Při této proceduře se k usmrcení zločince používal ostrý nůž, kterým se následně po dlouhou dobu postupně odstraňovaly různé části jeho těla. Název lingchi znamená vlastně prodlužovaná smrt.
Oběť byla přivázána k dřevěnému rámu, obvykle na veřejném místě. Poté bylo z těla odřezáváno maso, zpočátku pouze z prsou a stehen oběti. Pak byly postupně amputovány končetiny, uši, nos a genitálie. Zatímco ve 13. století údajně proces trval asi 20 minut a popravčí oběť řízl přibližně stokrát, o dvě století později se počet řezů vyšplhal až na tři tisíce. Na závěr popravy byla oběti useknuta hlava nebo probodnuto srdce. Během popravy se někdy jako akt milosrdenství podávalo opium.
Uvaření
Při popravě uvařením byl zločinec svlečen do naha a poté vhozen do kotle plného vroucí tekutiny nebo studené tekutiny, která byla následně zahřáta k bodu varu. Někdy kat kontroloval rychlost varu tím, že oběť zvedal a spouštěl do kotle pomocí systému provazů. Použitou tekutinou mohla být voda, olej, dehet, kyselina, vosk, víno, nebo dokonce roztavené olovo. Smrt byla způsobena silným opařením způsobeným vroucí tekutinou, která postupně ničila kůži, obnažené svaly a nakonec vytvořila trhliny v hlavních tepnách a žilách. Alternativou k vaření bylo použití velké mělké pánve s vroucím olejem, dehtem nebo olovem, která člověka usmažila k smrti. Za vlády krále Jindřicha VIII. byl tento trest vyhrazen zejména travičům.
Scafismus neboli lodě
Tento neuvěřitelně krutý způsob popravy pochází ze starověké Persie. Zločinec byl umístěn uvnitř dvojice úzkých veslic nebo ve velké dřevěné kádi, přičemž jeho hlava, ruce a nohy vyčnívaly z této nádoby ven. Osoba pak byla nucena pozřít velké množství mléka a medu, dokud se u ní nerozvinul silný průjem, a směsí mléka a medu se také potíraly odhalené části těla, což přitahovalo mouchy a další druhy hmyzu. Poté byl ponechán na hladině jezera.
Výkaly bezbranného člověka se pomalu hromadily v nádobě a přitahovaly další mouchy, které se živily a rozmnožovaly v jeho obnaženém a stále více gangrenózním těle. Osoba pak byla každý den opakovaně krmena, aby se zabránilo smrtelné dehydrataci a vyhladovění, což často prodloužilo mučení na několik dní nebo dokonce týdnů. Smrt byla způsobena kombinací různých faktorů, nejčastěji v důsledku septického šoku.
Řezání pilou
Ve středověké Evropě se poměrně často jako způsob popravy používalo řezání pilou do půl těla. Během této popravy by zločinec pověšen na strom nebo šibenici hlavou dolů a poté bylo jeho tělo rozříznuto velkou pilou napůl, počínaje rozkrokem až k hrudi a hlavě. Některé oběti byly rozříznuty úplně napůl, většina z nich však byla rozříznuta pouze po břicho, což prodlužovalo jejich agónii. Protože oběti byly zavěšeny hlavou dolů, mozek dostával dostatek krve, aby je udržel při životě a vědomí. V extrémních případech poprava údajně trvala i několik hodin.
Stahování z kůže
Stahování z kůže zaživa bylo jednou z nejhrozivějších metod popravy, jaká kdy byla vymyšlena. Používalo se zejména v období klasického starověku pro zajaté vojáky a nebezpečné zločince. Mexičtí Aztékové často stahovali z kůže své válečné zajatce při rituálních lidských obětech. Existuje také mnoho údajů o tom, že starověcí Asyřané stahovali z kůže poražené vládce svých nepřátel a jejich kůži přibíjeli na hradby města jako varování všem potenciálním povstalcům.
Při nejpoužívanějším způsobu stahování z kůže byly člověku svázány ruce nad hlavou, zatímco kat mu postupně odřízl veškerou kůži velmi ostrým nožem, počínaje obličejem. Často se snažili zachovat kůži neporušenou. Jiný způsob spočíval v silném popálení oběti a následném postupném odlupování kůže. V roce 415 byla Hypatia z Alexandrie, matematička a filozofka, údajně zaživa stažena z kůže rozzuřeným křesťanským davem pomocí ostrých ústřicových skořápek.
Zdroj: culturacolectiva.com, allthatsinteresting.com, grunge.com, britannica.com, torturemuseum.net, ranker.com
