Lidé byli odnepaměti přitahováni věcmi, které jim slibovaly mládí, dlouhověkost a plodnost. Co se vám vybaví, když se řekne afrodiziakum? Ústřice, čokoláda, chilli? Se zvýšením libida bylo v minulosti spojováno i mnoha dalších potravin, které dnes běžně konzumujeme a které afrodiziaky rozhodně nejsou.
Fazole
Tato luštěnina, která je dodnes základem mnoha zdravých jídelníčků, se vyskytuje v mnoha odrůdách již několik tisíc let. Pověst účinného afrodiziaka měly fazole zejména v 16. až 18. století v Anglii.
V této době obecně existovaly čtyři hlavní důvody, proč mohly být určité potraviny považovány za afrodiziaka.
- Jednalo se o potraviny, které byly pálivé, a tak „zahřívaly“ tělo.
- Jednalo se o potraviny, které byly považovány za obzvláště výživné.
- Jednalo se o potraviny, které vypadaly jako určité části těla.
- Jednalo se o potraviny, které způsobovaly nadýmání. Předpokládalo se, že „nadýmají muže i v ložnici“.
Fazole splňovaly hned několik těchto definic. Často byly doporučovány mužům, kteří trpěli potížemi s erekcí.
Brambory
Odraz toho, že svého času byly za afrodiziakum považovány i brambory, najdeme v Shakespearově hře Veselé paničky windsorské. John Falstaff se při setkání s paničkami v lese modlí za něco, co se na první pohled zdá jako velmi podivná prosba – ať z nebe prší brambory.
Přestože tato postava miluje jídlo a pití, nemyslí to doslova. To, o co ve skutečnosti žádá, je úspěch a hlavně „zdatnost“ u žen, protože v 16. a 17. století se věřilo, že sladké brambory mají afrodiziakální účinky.
Mrkev
Mnoha z nás v dětství říkali, že mrkev je dobrá na oči. Staří Řekové a Římané ale mohli slýchat, že mrkev je dobrá na něco úplně jiného. Mrkev a další zelenina podobného tvaru byla považována za afrodiziakum, které uvolňuje zábrany.
Věřil tomu údajně i císař Caligula, jednou prý násilím krmil senátory mrkví, aby je přemohla touha a „zhanobili“ se před ním. Je také známo, že římští vojáci vařili „mrkvový vývar“ pro ženy, které zajali.
Lilek
Podobnost této plodiny s mužským orgánem lze nalézt již ve staré korejské a japonské poezii. Víra v afrodiziakální účinky lilku byla ale rozšířena i v Evropě. Ve Francii byl v 16. století lilek známý jako „pomme d’amour“ neboli jablko lásky.
Římský salát
Pro staré Egypťany nebyl salát jen obyčejnou zeleninou. V egyptské společnosti měl zvláštní postavení, a to do té míry, že jej před více než 4 000 lety malovali na stěny hrobek.
Říkalo se, že je to jídlo egyptského boha plodnosti. Na malbách je bůh Min obvykle zobrazován jako muž „připravený k akci“ a Egypťané věřili, že právě salát mu pomáhá takovým zůstat a nikdy se neunavit.
Proč? Stejně jako u mnoha jiných údajných afrodiziak to bylo kvůli jeho vzhledu. Rostl rovně a vysoko, a když se z římského salátu odlomí část, vytéká z něj bílá mléčná tekutina.
Mandle
V mnoha zemích Blízkého východu jsou mandle dodnes považovány za afrodiziakum. To je též z důvodů, proč se v některých kulturách dávají jako dárek novomanželům. Symbolický význam pro šťastný pár má však i způsob, jakým jsou dávány.
Často se dávají v sáčcích po pěti, protože pět je nedělitelné číslo. Každá mandle navíc představuje jedno z přání pro novomanžele – zdraví, děti, bohatství, dlouhý život a štěstí.
Zdroj: alimentarium.org, smithsonianmag.com, richmond.com, washingtonpost.com
