Trpký život Gejš. Děsivá pravidla je svazovala po celý život. A byl to vlastně ještě život?

Přidat na Seznam.cz

Být japonskou Gejšou nebylo rozhodně jen tak. Vybraná děvčátka nastoupila v pouhých třech letech do učení a trvalo do jejich jednadvaceti let, než se z nich staly skutečné Gejši. Celé ty roky tvrdě dřely a učily se všechno to, co musela správná Gejša umět. Nešlo totiž o japonské prostitutky, jak se někteří lidé milně domnívají. Gejši měly za úkol muže bavit, oslňovat a naslouchat jim. Samotná Gejša je tak vlastně živý kus japonského umění.


Ze začátku to byli muži

V úplných začátcích byli Gejšami muži. Jejich úkolem bylo bavit vybranou společnost lidí. Od roku 1868 pak byly Gejši pouze ženy. Systém, jak to funguje, jste mohli vidět i ve stejnojmeném filmu. Gejšou se děvčátka nerodí, nýbrž stávají a stojí za tím hodně dlouhý a náročný proces. Učednicím se říká maiko. Ty se jako už tříleté holčičky musí nastěhovat do domu Gejš a tam se postupně učí. V takových domech jich žije několik společně s dalšími studentkami a hlavní matkou, která je má všechny na starosti. Mezi Gejšou a maiko jsou velké rozdíly, zejména pak v oblečení nebo účesech. Ty totiž mají už skutečné Gejši daleko složitější.

Přísná pravidla pro vzhled

Když se řekne slovo Gejša, snad každému naskočí slova jako poslušnost a přísná pravidla. A je tomu skutečně tak. Pro náš západní svět by něco takového bylo nepředstavitelné, v Japonsku se ale na tradice velmi dbá a jsou schopní udělat všechno proto, aby byli pro ostatní dokonalé. Gejši si obličej natíraly bílým make-upem. Jen vzadu na krku a okolo vlasů nechávaly kousek své kůže na obdiv. To proto, aby zákazník měl větší touhu poznat skutečnou tvář Gejši.

Nejhorší bylo Gejši vyčesat složitý drdol. Do vlasů se vtíral horký vosk, všechno bylo velmi pracné a pro Gejšu nesmírně bolestivé. Proto nesměly Gejši spát na polštářích, nesměly si totiž pokládat hlavu. Učily se tak spát na podstavcích – podhlavnících, které byly pod krkem a okolo hlavy pak měly rozsypanou rýži. Kdyby totiž Gejši hlava spadla, byl by to problém. Své kimona pak Gejši měly obvykle navrženy přímo pro svou osobu. Byly tedy originální, ušité z pravého hedvábí a měnily se podle ročních období a podle aktuální módy. Ovšem vyrobit takové kimono mohlo trvat i tři roky a Gejša ho vždy na sobě měla ideálně jen jednou.

Obřad Mizuage

Mizuage byl obřad, při kterém přišla Gejša o své panictví. Ihned poté co byla maiko povýšena do stavu Gejša, matka domu nabídla její panictví tomu nejbohatšímu nápadníkovi. Těmito penězi totiž Gejša musela splatit dluh za roky stravy, za oblečení i za své učení. Pak už bylo pro Gejšu důležité najít si svého danna. To byl muž, kterému Gejša vlastně sloužila a on za ni platit všechny její životní náklady. Gejši ovšem s těmito muži nespaly, nebyly to totiž prostitutky. Gejši měly za úkol tančit, zpívat, skládat origami, mluvit s muži a bavit je. Pokud s nimi chtěli udržovat i sexuální styk, bylo to čistě na nich. Za svou kariéru Gejši se nemohli zamilovat a vyjadřovat ke svým klientům hluboké city. Po odchodu do důchodu už však ano a tak se mnohokrát stávalo, že si Gejša nakonec svého danna vzala.

Z běžného života Gejši často nepoznaly vůbec nic. Za to byly vzdělané a znaly všechny národní tradice a zvyklosti. Byly krásné a měly vychování. Ve skutečnosti však nežily.

Autor: Martin L.
Přidat na Seznam.cz
Share on facebook
Sdílet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru

Ještě jste nečetli

Mohlo by Vás zajímat

Články pro Vás

Potvrzuji, že odesláním tohoto formuláře vyjadřuji svůj souhlas s Všeobecnými smluvními podmínkami a beru na vědomí tyto Zásady zpracování osobních údajů společnosti VARIETY STYLE s.r.o.