Transplantologie je fascinující lékařský obor, který v uplynulých desetiletích zažil obrovský posun. Prvním úspěšně transplantovaným lidským orgánem byla v roce 1954 ledvina. Transplantace jater, srdce a slinivky byly úspěšně provedeny koncem 60. let 20. století, zatímco transplantace plic a střev byly zahájeny až v 80. letech. Pojďme se podívat na minulost i možnou budoucnost transplantologie.
Raná historie
Ve starých řeckých, římských a čínských mýtech můžeme najít příběhy o transplantacích prováděných bohy i léčiteli, a to nejčastěji s využitím orgánů pocházejících od mrtvých osob nebo zvířat. Ačkoli tyto příběhy samozřejmě nejsou odborníky považovány za dostatečné vědecké důkazy, všeobecně se uvádí, že indičtí lékaři pravděpodobně již kolem roku 800 př. n. l. začali úspěšně transplantovat kůži, tedy největší orgán lidského těla, a to z jedné části těla na druhou, aby „opravili“ rány a popáleniny.
16. století
Italský chirurg Gasparo Tagliacozzi, někdy označovaný za otce plastické a rekonstrukční chirurgie, úspěšně rekonstruoval nosy a uši pomocí kůže z rukou pacientů. Zjistil, že kůže od jiného dárce obvykle způsobila neúspěch zákroku, a pozoroval imunitní reakci, kterou jeho následovníci začali označovat jako odmítnutí transplantátu.
Počátek 20. století
Evropští lékaři se pokoušeli zachránit pacienty umírající na selhání ledvin transplantací ledvin z různých zvířat, včetně opic, prasat a koz. Žádný z příjemců ale bohužel nepřežil déle než několik dní.
1905
Rakouský oční lékař Eduard Konrád Zirm provedl první transplantaci rohovky na světě a vrátil zrak muži, který oslepl při nehodě. Za zmínku stojí, že tato transplantace byla provedena v nemocnici v Olomouci, kde Zirm působil jako primář očního oddělení.
1912
Průkopník transplantací Alexis Carrell obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Francouzský chirurg vyvinul metody spojování cév, které se staly základem pro kardiochirurgii i transplantologii, a provedl úspěšnou transplantaci ledvin u psů. Později spolupracoval s Charlesem Lindberghem na vynálezu zařízení pro mimotělní oběh.
1954
Na přelomu 40. a 50. let 20. století provedl tým lékařů v bostonské nemocnici Petera Benta Brighama sérii transplantací lidských ledvin, z nichž některé fungovaly několik týdnů, jiné několik měsíců. V roce 1954 chirurgové transplantovali ledvinu 23letého Ronalda Herricka jeho dvojčeti Richardovi, protože dárce a příjemce byli geneticky identičtí. Zákrok se zdařil a je považován za první úspěšnou transplantaci orgánu. Richard zemřel o osm let později v roce 1963, Ronald v roce 2010.
Šedesátá léta
První úspěšná transplantace lidského srdce se uskutečnila v Kapském Městě v Jihoafrické republice v roce 1967. Chirurg Christiaan Barnard nahradil nemocné srdce Louise Washkanského srdcem mladé oběti nehody. Přestože imunosupresivní léky zabránily odmítnutí orgánu, Washkansky po 18 dnech zemřel na zápal plic. Na konci šedesátých let proběhly též první úspěšné transplantace slinivky a jater.
Osmdesátá léta
Začátkem osmdesátých let se transplantační chirurgie rychle rozvíjela. Zásluhu na tom měl cyklosporin, který se stal základním kamenem imunosupresivní terapie.
V roce 1983 provedl sir Magdi Yacoub první kombinovanou transplantaci srdce a plic. Transplantaci podstoupil švédský novinář Lars Ljungberg, který dostal orgány ženy z jižní Anglie, která zemřela o den dříve. Ljungberg po operaci přežil 13 dní. Nemocnice uvedla, že srdce a plíce, které dostal, fungovaly dobře a nebyly odmítnuty, pacient zemřel v důsledku svého stavu před operací.
V roce 1984 americký Kongres přijal zákon o transplantacích orgánů, který sledoval etické otázky a řešil nedostatek orgánů v zemi. Zákon rovněž zavedl centralizovaný registr a zakázal prodej lidských orgánů.
V roce 1987 byla provedena první úspěšná transplantace střeva a o dva roky později první úspěšná transplantace jater od žijícího dárce.
Devadesátá léta
První transplantace ruky se uskutečnila v září 1998 ve francouzském Lyonu. Tým chirurgů pod vedením Jeana-Michela Dubernarda transplantoval pravou ruku dárce, který zemřel na mozkovou smrt, Clintu Hallamovi.
Přestože třináctihodinová operace proběhla úspěšně, Hallam se s novou rukou nedokázal psychicky vyrovnat a přestal brát léky, aby zabránil tomu, že ji jeho tělo odmítne. V roce 2001 mu byla ruka amputována.
2005
Baltimorská nemocnice Johnse Hopkinse se stala průkopníkem metody pro párování dárců a příjemců. Ochotní dárci, kteří jsou geneticky nekompatibilní se svými „vybranými“ příjemci, jsou párováni s cizími lidmi, na oplátku jejich blízcí dostanou orgány od jiných dárců.
Britský imunolog Peter Medawar, který studoval roli imunosuprese při selhání transplantace, získal Nobelovu cenu za objev získané imunitní tolerance. Brzy poté umožnily antirejekční léky pacientům přijímat orgány od neidentických dárců.
V roce 2005 podstoupila Isabelle Dinoireová první částečnou transplantaci obličeje na světě poté, co jí obličej zohyzdil pes. Více než patnáct hodin trvající operaci provedl francouzský profesor Bernard Devauchelle.
2010
Španělští lékaři provedli první transplantaci celého obličeje na světě u muže zraněného při střelbě. Již dříve proběhla po celém světě řada částečných transplantací obličeje. Ve Spojených státech amerických provedl první úplnou transplantaci obličeje tým pod vedením českého lékaře Bohdana Pomahače.
Možné budoucí inovace
V roce 2019 Bruce Mathew, bývalý vedoucí neurochirurgie v Hull & East Yorkshire Hospitals NHS Trust, uvedl, že první transplantace lidské hlavy na světě by mohla být provedena do roku 2030.
Vědci se rovněž zabývají možností transplantace syntetických orgánů neboli orgánů vyrobených pomocí 3D bioprintingu. V roce 2011 byla pacientovi, jehož vlastní průdušnice byla poškozena rakovinou, transplantována syntetická průdušnice vyrobená z nanokompozitních materiálů.
V roce 2021 oznámili chirurgové v New Yorku, že úspěšně transplantovali ledvinu vypěstovanou v geneticky upraveném praseti lidskému pacientovi s mozkovou smrtí a zjistili, že orgán funguje normálně. Operace byla považována za průlom v oblasti transplantací orgánů napříč druhy.
Zdroj: betterhealth.vic.gov.au, unos.org, britannica.com
