Západní civilizace většinou vnímají smrt jako konec naší existence, ať již pozemské, nebo v případě ateismu celkové. Po posledním rozloučení následuje pohřeb a uložení ostatků na hřbitově, případně jejich rozptýlení. Různé kultury ale uctívají smrt různými způsoby, podívejme se na některé jiné pohřební rituály.
Nebeský pohřeb
„Pohřbívání do nebe“ je běžné v Tibetu mezi buddhisty, kteří věří v hodnotu posílání duší svých blízkých do nebe. Při tomto rituálu jsou těla mrtvých ponechána venku, aby je mohli pozřít masožraví ptáci nebo jiná zvířata. Slouží to dvojímu účelu, odstranit nyní prázdnou schránku těla a umožnit duši odejít, a zároveň zahrnout koloběh života a poskytnout obživu zvířatům.
Plátno a tanec
„Tanec s mrtvým“ nejlépe vystihuje pohřební tradici Famadihana na Madagaskaru. Zdejší obyvatelé každých několik let otevírají hroby svých zemřelých a znovu je balí do nového pohřebního plátna. Tento rituál má urychlit rozklad a pomoci duchu zemřelého k posmrtnému životu. Pokaždé, když mrtví dostanou nové oblečení, pozůstalí jim u hrobky za zvuků hudby zatančí.
Korálky z popela mrtvých
Zatímco k nesčetným pohřebním tradicím po celém světě patří kremace, Jihokorejci zašli ještě o krok dál a proměnili popel zesnulého v korálky. Tyto korálky se trochu lesknou a „jsou k dostání“ v celé řadě barev, od růžové nebo černé až po tyrkysovou. Korálky umístěné ve skleněných vázách nebo dokonce otevřené v miskách pak mohou zaujmout důležité místo v domácnosti, což je dekorativnější volba než běžná urna.
Filipínské tradice
Mnoho různých nevšedních pohřebních rituálů najdeme na Filipínách. Rozmanitost filipínských regionů totiž dala vzniknout mnoha variantám filipínských pohřebních rituálů, které nemají obdoby. Tingujci oblékají zesnulého do nejlepších šatů a posadí tělo na židli, přičemž mu často vloží do úst zapálenou cigaretu, Benguetové svým zemřelým zavážou oči, než je posadí na židle u vchodu do domu. Cebuánci oblékají děti, které se účastní pohřbu, do červeného, aby snížili možnost, že uvidí duchy. V oblasti Sagada jsou rakve zavěšeny na útesech, čímž se duše zemřelých přibližují k nebi, zatímco lidé v Cavite zase pohřbívají zemřelé vertikálně do vydlabaného stromu, který si dotyčný před smrtí vybral.
Pohřbívání a voda
Mnoho kultur, zejména v severských zemích, si při rituálech spojených s pohřbíváním mrtvých vybralo vodu, od pokládání rakví na vrcholky skal obrácených k vodě až po skutečné využití vody jako pohřebiště. Někteří nechávají těla unášet na „lodích smrti“, buď po řece, nebo je posílají do oceánu, a vracejí je tak bohům nebo místům, kterých si lidé v dané oblasti nejvíce váží.
Průvod a voda z Gangy
Oslava života zesnulého může mít mnoho podob. Tradice z indického Váránasí zahrnuje průvod mrtvých ulicemi, přičemž jejich těla jsou oblečena v barvách, které zdůrazňují ctnosti zesnulého, například červená pro čistotu nebo žlutá pro vědění. Ve snaze povzbudit duše, aby dosáhly spásy a ukončily koloběh reinkarnací, jsou těla následně pokropena vodou z řeky Gangy a poté zpopelněna na hlavním krematoriu ve městě.
Zdroj: legalandgeneral.com, tibetpedia.com, time.com
