V pozadí odpálení největší vodíkové bomby v roce 1961 se odehrává příběh plný paradoxů. Na vzniku této zbraně se velkou měrou podílel fyzik Andrej Dimitrijevič Sacharov. Z úspěšně provedeného testu se však neraduje, naopak doufá, že povede k omezení jaderného zbrojení ve světě. Své názory si nenechává pro sebe, hovoří veřejně nejen o nebezpečí jaderných zbraní, ale začíná bojovat i za lidská práva a demokracii. Když je mu za jeho dlouholetý postoj udělena Nobelova cena míru a on se pustí do kritiky obsazení Afgánistánu, Chruščov s ním definitivně ztrácí trpělivost a pošle ho i s manželkou do exilu.