Mezi dvěma středoamerickými státy narůstá napětí. Zatímco větší Honduras obývá poměrně málo obyvatel, sousední Salvador má opačný problém. Jeho obyvatelé hledají volnou, nikým nevlastněnou půdu právě za honduraskými hranicemi a usazují se tam. Salvadorských imigrantů ale rok od roku přibývá a atmosféra mezi nimi a původními obyvateli Hondurasu začíná houstnout. Přidávají se k tomu i státní zájmy obou zemí a konflikt je na spadnutí. V červenci roku 1969 ho zažehne zdánlivá maličkost – výsledek fotbalového zápasu. Následné stohodinové války se zúčastní i letectvo obou zemí a v posledním boji proti sobě vzlétnou i vrtulové stíhačky typu P-51 Mustang a F4U Corsair.
Honduras chtěl dát zabranou půdu svým obyvatelům
Zabírání pohraničních pozemků se vládě Hondurasu přestávalo líbit a tak se uchýlila k pozemkové reformě. Půdu, kterou si pro sebe od začátku 20. století Salvadorci zabírali, jednoduše zestátnila, protože ji chtěla nabídnout vlastním obyvatelům. Pozemky si však nemohli nechat ani ti, kteří za ně zaplatili, takže odpor proti tomuto kroku by nečekal jen málokdo, stejně tak násilí, které jej provázelo. Vláda Salvadoru a jeho obyvatelé si to ale také nechtěli nechat líbit.
Když se v červnu 1969 konaly klasifikační zápasy na Mistrovství světa ve fotbale 1970 v Mexiku, obě země se utkaly proti sobě, a to ve vyřazovacím dvojzápase. Ve víru okolností už nešlo jen o fotbal jako takový, národní hrdost obou zemí přerostla veškeré meze.
Výsledek rozpoutal nenávist vůči salvadorským imigrantům
První zápas na domácí půdě ve městě Tegucigalpa vyhráli hráči Hondurasu. Dost možná se o to zasadili jejich fanoušci, kteří dělali všechno pro to, aby se salvadorští hráči na důležitý zápas nevyspali. Nepokoje a boje doprovázely oba zápasy. Při tom druhém museli hráči Hondurasu vyhledat bezpečí velvyslanectví, v hotelu by se na ně nejspíš vrhl zdivočelý dav. Zápasu se dokonce museli zúčastnit ozbrojenci, kteří jim zajišťovali bezpečí.
Druhý zápas vyhrál Salvador a nepokoje se přesunuly zejména do honduraského pohraničí, kde si zase Hondurasané vylévali vztek na salvadorských imigrantech. Vše došlo až tak daleko, že na konci června salvadorská vláda obvinila Honduras z genocidy přistěhovalců ze Salvadoru a o dva týdny později (krátce po třetím a rozhodující zápase v Mexiku) na něj i vojensky zaútočila.
Války se zúčastnily i vrtulové stíhačky
Zajímavostí celého tohoto konfliktu je nejen onen spouštěč v podobě fotbalového zápasu, který fungoval jako poslední kapka v dlouhotrvajícím sporu, ale také zastaralá letecká výzbroj obou zemí. Války, která bývá označovaná jako fotbalová nebo stohodinová, se zúčastnilo 30000 vojáků a 1000 letadel na straně Salvadoru a 23000 vojáků a 600 letadel na straně Hondurasu. Země disponovaly americkými druhoválečnými letadly typu P-51 Mustang a F4U Corsair a ve dnech od 14. do 18. července se tak odehrály pravděpodobně poslední bitvy vrtulových stíhaček na světě.
Čtěte také: Devatenáctiletý letec Mathias Rust z NSR přistál roku 1987 přímo na Rudém náměstí v Moskvě.
Vedle vzdušných soubojů se bojovalo i na zemi, zejména na území Hondurasu. Válka skončila zhruba po 100 hodinách dne 18. července na nátlak Organizace amerických států (OAS), která zemím zprostředkovala uzavření příměří. Mír mezi sebou Honduras se Salvadorem ale uzavřeli až o 11 let později.
V Salvadoru o pár let později vypukla občanská válka
Krátký, ale tvrdý konflikt za sebou nechal 900 mrtvých na straně Salvadoru a 2250 na straně Hondurasu (2000 z toho byli civilisté). Problém však pokračoval v Salvadoru, kam byli vyhnáni imigranti z Hondurasu. Více než 300000 lidí se do přelidněné země nemohlo vejít, žili v neúnosných podmínkách a vláda jim nezvládla poskytnout dostatečnou pomoc na pokrytí základních potřeb. To vše o deset let později vedlo k vypuknutí občanské války.
Zdroje informací: duke.edu, bbc.com, Wikipedia
