Římská říše se na začátku našeho letopočtu rozpíná na velkém území. Zabírá celou jižní Evropu a Francii, ale také část Blízkého východu a severu Afriky. Impériu právě vládne Tiberius a už nějakou dobu platí zákaz nošení mincí s císařovou podobiznou do nevěstinců nebo na veřejnou latrínu. Vedle běžného platidla v podobě aureů, denárů, sestercií, duponiů a assů tak fungují i další, velmi speciální mince. Na sobě mají vyraženu jasnou podobu sexuálních služeb, které za ně mohou jejich majitelé obdržet.
Mince s vyobrazením císaře se nesměly brát do nevěstince
Zákaz nošení mincí s císařovou podobiznou do nevěstinců platil minimálně pár set let. Z období císaře Caracully (3. století n. l.) je např. znám případ jezdce odsouzeného za tento prohřešek k smrti. Mince s erotickými motivy se objevily za vlády Tiberia (celým jménem Tiberius Julius Caesar Augustus) v 1. polovině 1. století našeho letopočtu a v oběhu vydržely celé první století a část druhého. Drobné, zhruba dvoucentimetrové mince nesou na lícové straně vyobrazení pohlavního aktu. Většinou se jedná muže se ženou, u několika málo kusů i o dva muže. Mince či žetony se dochovaly s vyobrazením celkem patnácti různých podob a vše nasvědčuje tomu, že právě taková služba za ně byla poskytnuta ve veřejných domech.
Na rubové straně se nacházejí římská čísla od I do XVI. V době císaře Tiberia se cena prostitutky pohybovala od 2 do 10 assů (kilo vepřového masa stálo pro srovnání 8 assů, kilový chléb 2 assy a pět vajec 1 ass). Na zdi příměstských lázní v Pompejích se našel nápis „Si quis hic sederit, legat hoc ante omnia. Si qui futuere voluit Atticen, quaerat a(ssibus) XVI“. V překladu to znamená něco ve smyslu „Pokud tu někdo sedí, nechť si toto přečte dříve než cokoli jiného. Pokud chce někdo soulož s Attike, potřebuje na to 16 assů“. Někteří historikové se proto domnívají, že čísla představovala hodnotu dané mince.
Srozumitelné všem, tedy i těm, kteří neovládali latinu
Další věcí, která nahrává nejpravděpodobnější teorii o speciálním platidle v nevěstincích, je fakt, že jejímu smyslu rozuměl každý bez ohledu na jazykovou bariéru. Pokud tedy dorazil obchodník z druhého konce impéria, který neovládal latinu, jednoduše si obstaral minci s požadovanou službou a nemusel si lámat hlavu s tím, jak své požadavky formulovat.
Nepřehlédněte: Lapače chodců – první prototypy bezpečnostních prvků na vozidlech působí až bizarně.
Povětšinou se našly mince bronzové a mosazné, z Pompejí jsou však známy i terakotové a kostěné. Výraz spintrie (spintræ) se ale v době starověkého Říma používal přímo pro městské prostitutky a mincím s erotickými motivy se tak začalo říkat až v 17. století našeho letopočtu, a to zřejmě kvůli špatnému pochopení dobových textů (např. Životů císařů od Suetonia či Letopisů od Tacita).
Mohly mít i jiný účel?
Další indicií hovořící pro tuto teorii jsou další speciální mince či žetony (tesseræ) umožňující vstup do cirku nebo sloužící pro odběr potravin. Historikové ale uvažují ještě o dalších možných účelech spintrií. Podle různých teorií mohly také sloužit jen jako žetony k nějaké hře nebo mohly být uvedeny do oběhu jako snaha zesměšnit tehdejšího panovníka.
V dnešní době se jedná o žádaný (a tedy i často padělaný) sběratelský artikl a oblibě se těší i různé repliky.
Zdroje: Wikipedia, lh-shop.cz, antiquanova.cz, booksfact.com, gizmodo.com
