Patříte mezi ty, kteří se ze sebemenší sněhové nadílky radují jako malé děti, nebo mezi ty, kteří se při pohledu na padající vločky chumlají pod deku a nemohou se dočkat jara? Ať už jste odpověděli jakkoli, věřte, že sníh a sněhové vločky jsou velmi fascinující.
Barva sněhu
Každý rok mnoho lidí sní o bílých Vánocích, i když sníh ve skutečnosti nemá bílou barvu. Jak je to možné? Tato „hmota padající z nebe“ je ve skutečnosti průsvitná, neboť sníh se skládá z drobných ledových krystalků, které jsou také průsvitné.
To, že se nám jeví jako bílý, způsobuje světlo. Když světlo dopadá na sněhovou vločku, je ohýbáno a rozptylováno v celém spektru viditelného světla. Výsledkem rozptylu je bílé světlo, podobně se jako bílé jeví též hromádky cukru nebo soli, i když každý jejich jednotlivý krystal se zdá být čirý.
Kromě toho se sníh může objevovat též v jiných „odstínech“. Prach, znečištění, písek nebo kryofilní řasy ho mohou zbarvit do černa, oranžova nebo zelena. Mimochodem o růžovém nebo spíše „melounovém sněhu“, který způsobují řasy obsahující astaxanthin, chemickou látku podobnou té, která se nachází v mrkvi, se zmiňuje ve svých spisech již Aristoteles.
Tvar sněhových vloček
Jaký tvar má sněhová vločka? Odpověď na tuto otázku je poměrně složitá. Jedním z určujících faktorů tvaru jednotlivých sněhových vloček je teplota okolního vzduchu. Studiem vloček bylo zjištěno, že při teplotě kolem -2 °C se tvoří dlouhé jehlicovité krystaly ledu, zatímco při nižší teplotě než -5 °C vznikají ploché deskovité krystaly.
Další změny teploty, kterým je vločka vystavena během svého „pádu“, pak určují různé tvary jejích šesti ramen nebo strukturu krystalu. Každá sněhová vločka je tak vlastně jedinečná.
Rychlost padajícího sněhu
Sněhové vločky mohou padat rychlostí od jednoho až po neuvěřitelných čtrnáct kilometrů za hodinu, záleží na podmínkách prostředí. Vločky při pádu sbírají vodu a směr větru může jejich pád urychlit. Od okamžiku, kdy vločka opustí oblak a dopadne na zem, uplyne obvykle přibližně hodina času.
Sníh a zvuk
Čerstvě napadaný sníh pohlcuje zvukové vlny, proto se nám často zdá, že po sněhové nadílce působí vše tišeji a klidněji. Pokud však sníh následně roztaje a znovu zmrzne, může led odrážet zvukové vlny, a zvuk se tak šíří dál a zřetelněji.
Sníh na Marsu
Jednou z věcí, kterou má planeta Země společnou s Marsem, je podle NASA právě sníh. Údajně se během léta na severu Marsu mohou vyskytovat náhlé a prudké sněhové bouře. Víme, že na Marsu jsou mraky a podpovrchový led, takže i sníh je velmi pravděpodobný.
Chorobný strach ze sněhu
To, že někdo trpí klaustrofobií nebo arachnofobií, jste již jistě slyšeli. Víte ale, co je to chionofobie? Jedná se o strach ze sněhu, odvozený od řeckého slova „chion“, které znamená sníh. Tento jev se může vyvinout v důsledku traumatu z dětství, ale existují i iracionálnější varianty, kdy se lidé bojí, že uvíznou ve sněhu i bez zjevných příčin, když sníh jen lehce poletuje.
Sníh a teplo
Sníh je z 90 až 95 procent tvořen zachyceným vzduchem, a proto je skvělým izolantem. Je to rovněž důvod, proč se mnoho zvířat v zimě zahrabává hluboko do sněhu, aby mohla lépe přezimovat, a proč může být v iglú, které k zahřátí využívá pouze tělesné teplo, o mnoho stupňů tepleji než venku.
Zdroj: foxweather.com, thefactsite.com, snowcrystals.com
