Hoaxy neboli klamavé či poplašné zprávy jsou staré jako lidstvo samo, i když většina z nás si je spojuje až s posledními desetiletími, neboť prostřednictvím elektronické komunikace se jejich šíření stalo mnohem jednodušší a rychlejší. Jakým hoaxům v průběhu staletí lidstvo věřilo a někteří věří dodnes?
Kniha Mormonova 1830
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů považuje Knihu Mormonovu za Bohem inspirovanou knihu, která má stejnou hodnotu jako Bible. Joseph Smith, zakladatel mormonského náboženství, tvrdil, že ho anděl nasměroval na kopec poblíž jeho domu, na kterém našel zlaté desky obsahující text knihy. Spolu s deskami nalezl i dva překladatelské nástroje zvané Urim a Thummim, které popsal jako dvojici krystalů spojených do tvaru velkých brýlí.
Následně bylo ale prokázáno, že některé úseky Knihy Mormonovy obsahují části okopírované přímo z verze Bible krále Jakuba, která byla v té době nejoblíbenější a kterou Joseph Smith používal. Příkladem je Marek 16:15-18, který je téměř doslovně citován v Mormonovi 9:22-24. Lingvističtí odborníci uvedli, že celá kniha je napsána jedním člověkem a není napsána několika proroky, jak tvrdil Smith. Kromě toho se v knize zmiňují zvířata a plodiny, které v Americe až do příchodu Kolumba neexistovaly.
Nejpřesvědčivějším důkazem, že Joseph Smith se dopustil podvodu, je Kniha Abrahamova. V roce 1835 se Smithovi podařilo údajně přeložit některé egyptské svitky. Brzy poté ale původní svitky zmizely a všichni si mysleli, že tím příběh končí. Ale neskončil, v roce 1966 byly originály svitků nalezeny v newyorském Metropolitním muzeu umění. Ukázalo se, že svitky jsou standardním egyptským textem, který se často pohřbíval s mrtvými, a že jejich text pojednává o zcela jiné tematice.
Piltdownský člověk 1912
Piltdownský člověk je falešný archeologický nález, který se skládá z fragmentů lebky a čelistní kosti, které byly v roce 1912 vyzvednuty ze štěrkovny v Piltdownu ve východním Sussexu. Mnozí tehdejší odborníci se domnívali, že úlomky jsou zkamenělými pozůstatky dosud neznámé formy pravěkého člověka. Piltdownský člověk je pravděpodobně nejznámějším archeologickým podvodem v historii, nepravost nálezu byla odhalena až v roce 1953. Údajné pozůstatky pravěkého člověka byly ve skutečnosti padělek, který se skládal z dolní čelisti orangutana kombinované s lebkou středověkého člověka.
Fotka Loch Ness 1934
Jeden z nejikoničtějších snímků Lochnesské příšery byl pořízen v roce 1934 londýnským gynekologem Robertem Kennethem Wilsonem. Mnozí ho považovali za důkaz existence příšery, ačkoli o pravosti fotografie byly od počátku vyslovovány určité pochybnosti a sám Robert Kenneth Wilson nikdy netvrdil, že jde o snímek příšery. Pouze tvrdil, že vyfotografoval „něco“ ve vodě. Fotografie bývá často ořezávána, aby příšera vypadala obrovská, zatímco původní neořezaný snímek ukazuje druhý konec jezera a příšeru uprostřed.
V 90. letech provedli tvůrci dokumentárního filmu Loch Ness Discovered analýzu neoříznutého snímku a zjistili, že na každé verzi fotografie je patrný bílý objekt, z čehož vyplývá, že je i na negativu. Zdá se, že je zdrojem vlnění vody, téměř jako by byl objekt něčím tažen. Analýza celé fotografie navíc odhalila, že objekt byl poměrně malý, dlouhý jen asi dva až tři metry.
Zdroj: bbvaopenmind.com, rsc.byu.edu, britannica.com
