Sklo je tak trochu hádanka. Je dost tvrdé na to, aby nás chránilo, ale rozbíjí se s neuvěřitelnou lehkostí. Je vyrobeno z neprůhledného písku, přesto je zcela průhledné. Může být recyklováno znovu a znovu. Sklo se stalo nezbytnou součástí našeho každodenního života. Je všude, kam se podíváme – od žárovek, oken, aut či telefonů až po brýle, přes které se mnoho z nás dívá na svět.
Přírodní sklo
Trvalo poměrně dlouho, než lidé přišli na to, jak vyrobit sklo. Příroda byla v tomto ohledu vždy před námi. Když totiž blesk udeří do písku, teplo ho někdy dokáže roztavit do podoby štíhlých skleněných trubiček. Tato nově vzniklá hornina se nazývá fulgurit nebo též bleskovec.
Dalším příkladem přírodního skla je obsidián, který vzniká při sopečné činnosti, když se horká láva dostane do kontaktu s vodou, čímž se zprudka ochladí. Naši pravěcí předci používali obsidián k výrobě různých nástrojů, například hrotů šípů, nožů nebo oštěpů.
První sklo bylo v Americe vyrobeno až v 17. století
Zatímco na území Evropy či Asie byla výroba skla známá již ve starověku, do Ameriky se sklo dostalo až s jejím objevením a kolonizací. K výrobě vlastního skla na území Ameriky tak došlo mnohem později. První americké sklo bylo vyrobeno v Jamestownu ve Virginii v roce 1608.
Sklo může měnit barvu
Výsledná barva skla závisí na jeho chemickém složení a lze ji měnit výběrem přísad, například oxid měďnatý dodá tyrkysovou barvu, oxid manganičitý fialovou barvu, oxid kobaltnatý tmavě modrou barvu a sulfid kademnatý červenou barvu.
V potravinářském průmyslu je oblíbené hnědé sklo, stačí si vzpomenout na pivní lahve. Jantarově zbarvené lahve upřednostňují i farmaceutické společnosti a výrobci esenciálních olejů. Důvod je jednoduchý, v podstatě chrání výrobek před poškozením sluncem, protože UV záření může měnit složky některých výrobků.
Zajímavé též je, že běžné sklo při vystavení jadernému záření hnědne, proto sklářské firmy vyvinuly speciální nehnědnoucí sklo pro použití v pozorovacích oknech jaderných elektráren.
Tvrzené sklo
Tvrzené sklo se zpracovává jinak než běžné sklo. Díky tomu je přibližně čtyřikrát pevnější než normální sklo. Mějte však na paměti, že to neznamená, že tvrzené sklo je nerozbitné.
Ve skutečnosti se i tvrzené sklo může rozbít. Kvůli rozdílu ve výrobním procesu se ale roztříští na jakési „zrnité úlomky“, nevzniknou klasické střepy. Díky tomu je méně pravděpodobné, že způsobí zranění.
Recyklace skla
Na jednu stranu je sklo téměř stoprocentně recyklovatelné. To znamená, že kus skla můžete recyklovat bez ztráty čistoty nebo kvality bez jakýchkoli omezení. Na stranu druhou ale ne všechno sklo je recyklovatelné.
Některé skleněné předměty, jako jsou sklenice na pití nebo zrcadla, totiž obsahují určité chemické přísady. A právě ty jsou důvodem, proč jsou tyto skleněné předměty nerecyklovatelné. Přidání chemických látek mění bod tání skla. To se stává problémem při smíchání s recyklovatelným sklem, protože výsledné sklo se stává křehkým.
Ani pevné, ani tekuté
Sklo je klasifikováno jako amorfní pevná látka, což je látka, která netvoří krystaly a má nepravidelně uspořádané molekuly. Molekuly skla stále tečou, podobně jako tomu je u kapalin, i když velmi pomalu. Proto se sklo nepovažuje za pevný předmět, přestože tak vypadá.
Některé jedinečné vlastnosti skla
Sklo má ve srovnání s jinými materiály určité jedinečné vlastnosti. Víme, že je průhledné, má hladký povrch, je odolné proti erozi, může lámat a odrážet světlo a další.
Je také odolné vůči chemikáliím. Díky tomu se skleněné nádobí používá v laboratořích a nemocnicích. Kromě toho je sklo odolné i proti korozi. Za určitých specifických podmínek se však sklo může rozpouštět nebo korodovat reakcí s chemikáliemi.
Když se sklo rozbije, praskliny se pohybují rychlostí 4828 kilometrů za hodinu. Sklo je též jedním z nejodolnějších materiálů vyrobených člověkem, jde o biologicky nerozložitelný materiál, který v přírodě vydrží údajně až milion let.
Zdroj: techni-glassllc.com, thefactsite.com
