Američanka Angela Hernandez se na cestě za rodinou vyhýbala zvířeti na silnici. Nad vozidlem ztratila kontrolu a sjela s ním z útesu. Pád přežila, přestože překonala 60 výškových metrů, zraněná však čekala na záchranu dalších 7 dnů.
Na pád si nepamatuje
Angela se vydala 5. července 2018 z Portlandu do Lancasteru v Kalifornii za rodinou. V zatáčce se vyhýbala malému zvířeti, které jí vběhlo do cesty. Strhla řízení a pak najednou nic.
K vědomí ji probrala studená slaná voda, která se jí přelila přes kolena. Ruku, kterou se instinktivně dotkla pulzující hlavy, okamžitě zbarvila její vlastní krev. Skrze čelní sklo viděla hladinu Tichého oceánu a jen pomalu jí docházelo, co se vlastně stalo.
Seděla ve svém bílém džípu, pomačkaném, ale stojícím na kolech. Nad ní se tyčila 60metrová stěna rozeklaných útesů a okolo ní stoupala voda. Od pádu mohly uběhnout minuty, ale také hodiny. Uvolnila si bezpečnostní pás a snažila se dostat ven. Nakonec musela rozbít boční okno u řidiče.
Na jazyk ji jako první přišlo jméno její sestry Isabel, které okamžitě začala křičet na všechny strany. Nikdo ji však neslyšel.
Auta projížděla na dohled od ní
Mladá žena se na břehu snažila najít místo co nejvíce chráněné před mořskými vlnami. Poté buď usnula, nebo opět ztratila vědomí. Probudila se až o mnoho hodin později.
Ocitla se sama na zcela izolované pláži bez bot a pod útesem, který nemohla překonat. Vzpomínky na první dny má slité dohromady. Chodila po pláži sem a tam, šplhala po skalách, ale vždy se vrátila zpět k vodě, když skaliska začala být příliš rozpálená od slunce.
Z jednoho místa dokonce viděla auta jedoucí po dálnici. Tak blízko a zároveň tak daleko od ní. Jediné, co mohla, bylo křičet tak hlasitě, jak jí to jen hlasivky umožnily, a doufat, že ji někdo nahoře nad ní uslyší. Každý den tím strávila několik hodin.
Přežít jí pomohla hadice z chladiče
Po třech dnech se začala projevovat dehydratace. Angela se proto vydala znovu k autu, aby si z něj vzala cokoli, co by jí mohlo pomoci s palčivou žízní. Našla odlomenou černou hadici z chladiče dlouhou přibližně 25 cm.
Toulala po pláži dál než obvykle a všimla si velkého trsu mechu, z něhož vytékala voda. Nachytala ji rukou a ochutnala. S obrovskou úlevou zjistila, že je pitná. Nabrala ji proto do hadice, z níž pak pila ještě asi hodinu.
Chůze pro vodu se stala každodenním rituálem, následující hodiny pak strávila zoufalým voláním o pomoc. V hlavě se jí míhaly představy o tom, jak bude vypadat její zachránce a jaké jídlo sní jako první, až se dostane zpět mezi lidi.
Její zachránci se na místě octli čirou náhodou
Třiadvacetiletou ženu náhodně našel manželský pár při hledání rybářského plácku. Chelsea a Chad Moorovi se původně vydali surfovat, ale kvůli malým vlnám se rozhodli prozkoumat vzdálenější pláž.
Nejprve našli nárazník, o chvíli později za rohem i poškozené SUV. Uvnitř nikoho nenašli, posbírali proto pár věcí vč. poznávací značky a chystali se je předat policii. Krátce nato jim vstříc belhala zraněná žena.
Krvácení do mozku, zlomená žebra a klíční kost a zkolabovaná plíce
Chelsea se vydala pro pomoc a Chad zůstal s Angelou. Záchranný tým ji pak vytáhl na útes, na který se celý týden zoufale dívala. Vyšetření v nemocnici zjistila slabé krvácení do mozku, 4 zlomená žebra, zlomenou klíční kost a zhroucenou plíci.
Angela se v nemocnici také setkala se svou rodinou, za kterou původně mířila. Svůj silný zážitek téměř okamžitě sdílela na Facebooku, odkud se rozšířil do celého světa. Mimo jiné napsala: „Zažila jsem něco tak jedinečného a děsivého, že jsem přesvědčena o tom, že pro mě má život ještě něco uchystaného. Život je neuvěřitelný.“
