Americký teoretický fyzik Jacob Robert Oppenheimer vstoupil do historie jako „otec atomové bomby“, během druhé světové války se totiž podílel na vytvoření první jaderné zbraně. Byl ředitelem tajné laboratoře projektu Manhattan ve městě Los Alamos, která vytvořila bomby, jež v srpnu roku 1945 Američané svrhli na japonská města Hirošima a Nagasaki.
Talentovaný fyzik
Oppenheimer se narodil v roce 1904 v New Yorku, kam jeho rodiče emigrovali z Německa. Nejprve studoval fyziku a chemii na Harvardově univerzitě, později na univerzitě v anglickém Cambridge a německém Göttingenu. Poté vyučoval fyziku na Kalifornském technologickém institutu a univerzitě v Berkeley. Brzy se stal jedním z předních amerických jaderných fyziků.
V roce 1942 ho generál Leslie Groves požádal, aby vedl vojenský projekt Manhattan, jehož cílem bylo vyvinutí atomové bomby. Stejný cíl měli v té době samozřejmě i Němci. Na projektu s Oppenheimerem spolupracovalo mnoho významných vědců nejen ze Spojených států amerických, ale také z Evropy.
Po válce Oppenheimer prosazoval větší dohled nad používáním jaderných zbraní a vystupoval proti konstrukci vodíkové bomby. Co jste ale o tomto muži pravděpodobně nevěděli?
Studoval sanskrt a četl hinduistické spisy
Oppenheimerův nejznámější citát pochází z dokumentárního filmu z roku 1965, ve kterém slavný vědec vzpomínal, jak 16. července 1945 viděl první test jaderné bomby: „Věděli jsme, že svět už nebude stejný. Několik lidí se smálo, několik lidí plakalo, většina lidí mlčela. Vzpomněl jsem si na verš z hinduistického spisu Bhagavadgíta. Višnu se snaží přesvědčit prince, že by měl splnit svou povinnost, a aby na něj zapůsobil, bere na sebe svou mnohorukou podobu a říká, že nyní se stal „Smrtí“, ničitelem světů. Předpokládám, že jsme si to tak či onak mysleli všichni.“
Oppenheimer se osobně zajímal o sanskrt. Studoval tento jazyk během výuky na Berkeley a četl Bhagavadgítu v originále. Když pak v roce 1965 citoval Bhagavadgítu, uváděl navíc svůj vlastní anglický překlad textu.
Miloval Nové Mexiko
Nebylo náhodou, že si Oppenheimer v roce 1942 vybral jako místo pro tajnou laboratoř projektu Manhattan školu na ranči Los Alamos v Novém Mexiku. Splňovala mnoho požadavků potřebných pro projekt, byla například relativně izolovaná, ale přesto v blízkosti železniční trati, navíc se nacházela v části země, kterou si Oppenheimer zamiloval už jako teenager.
Po absolvování střední školy se Oppenheimer nemohl zapsat na Harvardovu univerzitu, protože onemocněl těžkou úplavicí. Rodiče ho poslali na letní rekonvalescenci na ranč v Novém Mexiku, kde si oblíbil poušť i jízdu na koni.
V následujících desetiletích se do Nového Mexika několikrát vrátil a nakonec si vybral pouštní ranč Los Alamos jako místo pro tajné vědecké městečko projektu Manhattan.
Zajímal se o komunismus
Velká hospodářská krize svým způsobem pomohla podnítit zájem o práva pracujících a komunismus ve Spojených státech amerických. Koncem 30. let 20. století se Oppenheimer účastnil akcí na podporu levicových cílů. Nikdy oficiálně nevstoupil do Komunistické strany USA, ale mnoho lidí okolo něj se jejími členy stalo, včetně jeho bratra Franka Oppenheimera či manželky Katherine Pueningové.
Přestože se Spojené státy americké po vstupu do druhé světové války přidaly na stranu Sovětského svazu, konzervativní američtí představitelé byli vůči údajným komunistům stále podezřívaví.
Armádní generál Leslie Groves, který vybral Oppenheimera do čela laboratoře projektu Manhattan, si byl jeho „komunistických styků“ vědom, ale nepovažoval je za zásadní problém. Nicméně po válce Oppenheimerovi odpůrci využili těchto styků k tomu, aby ho očernili jako bezpečnostní hrozbu.
V 50. letech se dostal na černou listinu
V roce 1946 Spojené státy vytvořily Komisi pro atomovou energii, která měla dohlížet na program jaderných zbraní v zemi. Oppenheimer využil své pozice v této komisi k obhajobě větší kontroly jaderných zbraní a proti vývoji vodíkové bomby.
Byl proti pokračování vývoje vodíkové bomby, protože tato bomba byla tisíckrát silnější než bomby svržené na Hirošimu a Nagasaki. Oppenheimer se tak obával potenciální zkázy, kterou by mohly rozpoutat závody ve zbrojení s cílem vyrábět stále větší a větší bomby.
Podnikateli Lewisi Straussovi, který se v roce 1953 stal předsedou Komise pro atomovou energii, se nelíbil Oppenheimerův odpor k vodíkové bombě a požadoval prošetření jeho loajality. S pomocí FBI, která nelegálně odposlouchávala Oppenheimerův telefon, pak přišel s tvrzením, že spojení s komunisty z něj činí bezpečnostní hrozbu.
V roce 1954 mu vláda odebrala bezpečnostní prověrku, čímž se stal jedním z mnoha lidí, kteří se v této době ocitli na černé listině.
Více než 50 let po jeho smrti Spojené státy přiznaly pochybení
Po zrušení bezpečnostní prověrky nemohl Oppenheimer nadále pracovat v Komisi pro atomovou energii, čímž skončila i jeho kariéra poradce vlády Spojených států.
Přestože prezident Kennedy udělil Oppenheimerovi v roce 1963 Cenu Enrica Fermiho za vědecké úspěchy a vůdčí schopnosti, Oppenheimer nikdy nezískal zpět svou bezpečnostní prověrku. Až do své smrti v roce 1967 ale nadále hovořil a psal o fyzice a jaderných technologiích.
Teprve v prosinci roku 2022 americké ministerstvo energetiky zrušilo rozhodnutí o odebrání Oppenheimerovy bezpečnostní prověrky a oficiálně uznalo, že šlo o nespravedlivý krok.
Zdroj: britannica.com, atomicarchive.com, discoverwalks.com
