Snubní prsteny jsou tradičním symbolem manželství a vyjádřením lásky, nikdo ale nedokáže s jistotou říct, kdy tato prastará tradice vlastně vznikla. Někteří se domnívají, že nejstarší zaznamenaná výměna snubních prstenů pochází ze starověkého Egypta, asi před 4800 lety.
Prsten a kruh
Kruh byl nejen pro Egypťany, ale i pro mnoho dalších starověkých kultur symbolem věčnosti. Význam měl také otvor uprostřed prstenu. Nebyl považován jen za prostor, ale spíše za bránu nebo dveře vedoucí k věcem a událostem známým i neznámým. Darovat ženě prsten znamenalo nikdy nekončící a nesmrtelnou lásku. Materiály, z nichž byly tyto prsteny původně vyráběny, především spletený rákos, ale neměly dlouhou životnost. Brzy tak byly nahrazeny prsteny z kůže, kostí nebo slonoviny. Čím dražší byl materiál, tím větší lásku muž ženě projevoval, hodnota prstenu také ukazovala na bohatství dárce.
Prsten jako nárok
Římané tuto tradici nakonec také převzali, ale s vlastním ozvláštněním. Namísto toho, aby prsten nabízeli ženě jako symbol lásky, udělovali ho jako symbol vlastnictví. Římští muži si darováním prstenu „nárokovali“ svou ženu. Římské snubní prsteny byly vyráběny ze železa a symbolizovaly sílu a trvalost. Říká se také, že Římané byli první, kdo prsteny gravírovali.
Prsten a křesťanská svatba
Teprve kolem roku 860 začali prsten při svatebních obřadech používat také křesťané. Nešlo ale o jednoduchý hladký prsten, jak jej známe my. Obvykle byl prsten bohatě zdoben vyrytými holubicemi, lyrami nebo dvěma spojenýma rukama. Církev od takových prstenů začala ale postupně odrazovat jako od pohanských a kolem 13. století byly snubní a zásnubní prsteny značně zjednodušeny a dostaly duchovnější podobu.
Prsten a prsteníček
Snubní prsteny se v různých historických etapách nosily na různých prstech, včetně palce, a na levé i pravé ruce. Podle tradice, která údajně pochází od Římanů, se snubní prsten nosí na prsteníčku levé ruky, protože se věřilo, že v tomto prstu je žíla, označovaná jako „Vena Amoris“ neboli žíla lásky, která je údajně přímo spojena se srdcem. Vědci však prokázali, že to není pravda. Přesto tento mýtus mnozí stále považují za důvod číslo jedna, proč se prsteny nosí právě na tomto prstu.
Jiná teorie, o níž se předpokládá, že stojí za tím, proč křesťané dávají prsten na prsteníček, se zdá být o něco věrohodnější. Když kněz při obřadu odříkával: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“, vzal prsten a dotkl se palce, ukazováčku a prostředníčku a pak za odříkávání slova „Amen“ nasadil prsten na prsteníček, čímž manželství zpečetil.
Proč levá ruka a proč ne malíček
Praktičtěji založená teorie říká, že měkký kov, kterým zlato, ze kterého se snubní prsteny nejčastěji vyrábějí, je, se levé ruce méně opotřebuje, neboť většina lidí jsou praváci. Kromě toho je prsteníček na levé ruce pravděpodobně druhým nejméně používaným prstem na rukou hned po malíčkách. Malíčky jsou ale příliš malé, a výroba prstenu s malou plochou na zdobení by tak byla náročná.
Zdroj: weddingringorigins.com, factretriever.com
