Mezi mraky vysvitl měsíc, vlny temného oceánu se lesknou v jeho svitu, zatímco si mezi nimi zvolna razí cestu velká těžební loď. Na její palubě se však pod rouškou noci odehrává cosi výjimečného. V záři reflektorů stojí nastoupená posádka pod rozvinutou zástavou s rudou hvězdou, srpem a kladivem, zatímco daleko do noci znějí tóny sovětské hymny. Následuje smuteční proslov v ruštině. Šest ruských námořníků je právě se všemi vojenskými poctami vyprovázeno na svou poslední cestu. Navzdory tomu všemu se scéna odehrává na americké lodi. Ta nese jméno Glomar Explorer a právě se vrací do USA z přísně tajné mise s drahocenným nákladem na palubě, vrakem sovětské ponorky K-129, členy jejíž osádky byli před pár okamžiky do moře pochovaní muži. Píše se rok 1974 a aniž by to Sověti tušili, Američanům se právě podařilo z pětikilometrové hloubky vyzdvihnout část jejich pohřešované ponorky.
Ponorka K-129 se ztratila
K havárii došlo o více než šest let dříve, v březnu 1968. K-129 se měsíc po svém vyplutí z Kamčatky odmlčela. Velení sovětského námořnictva s ní ztratilo jakýkoliv kontakt a ani rozsáhlá pátrací operace nepřinesla žádný výsledek. Dieselelektrická ponorka třídy Golf vybavená torpédy a řízenými střelami s jadernými hlavicemi beze stopy zmizela i se všemi 96 muži na palubě.
Osudnou se jí s největší pravděpodobností stala exploze vodíku vzniklého při dobíjení baterií či nechtěné odpálení některé z nesených zbraní. Její vrak spočinul na dně Tichého oceánu v hloubce pěti kilometrů asi 2600 km severozápadně od Havaje. Na rozdíl od Sovětů však Američanům místo jejího ztroskotání neuniklo, díky síti podmořských hydrofonů a jimi zaznamenaném výbuchu dokázali lokalizovat místo ztroskotání poměrně přesně.
Megalomanský projekt za účasti CIA i miliardáře Hughese
Co teď s takovým nálezem? Nebylo by možné z ponorky získat nějaké strategicky zajímavé informace? Celé záležitosti se chopila CIA a bylo vypracováno několik návrhů. Nakonec padlo rozhodnutí vyzvednout celý vrak, k čemuž měla posloužit obří loď vybavená teleskopickou plošinou s čelisťovým drapákem. Ta měla být spuštěna do hlubin, celou ponorku čelistmi obejmout a vyzdvihnout.
Jelikož bylo jasné, že stavba takto velké a neobvyklé lodi neunikne pozornosti sovětských špionů, byla vypracována krycí legenda, podle které se mělo jednat o projekt výstředního miliardáře Howarda Hughese mající za cíl průzkum a těžbu podmořského nerostného bohatství. Projekt dostal zelenou, 189 metrů dlouhá loď o výtlaku přes 50 tisíc tun byla pojmenována Glomar Explorer a po třech letech výstavby vyplula vstříc místu spočinutí vraku.
Selhání materiálu v kritický okamžik
Čtěte také: U-206 Reichenberg – vrak ponorky pojmenované po Liberci se dodnes nepodařilo najít.
Celý týden trvalo spouštění plošiny s hydraulickými čelistmi, než se podařilo dosáhnout hloubky pěti kilometrů. Přes různé dílčí problémy byl trup ponorky pomocí drapáků úspěšně zachycen a posádka Glomar Exploreru začala náklad vyzvedávat vzhůru. Plošina i s vrakem mířila pomalu směrem k vodní hladině, avšak téměř před dosažením cíle, v hloubce asi 110 metrů došlo ke kritickému selhání. Tvrdá, ale křehká ocel nevydržela, došlo k ulomení několika hydraulických ramen a ztrátě větší části vytahované ponorky. Celá střední a zadní část K-129 se odporoučela zpět do mořských hlubin, mezi rameny drapáku zůstala pouze příď. Ta byla podrobena zevrubnému zkoumání a kromě šesti již zmíněných těl vydala dvě torpéda s atomovými hlavicemi, sonar a další elektronické vybavení, palubní deník či šifrovací knihy.
Přesto že nebyl vyzvednut kompletní vrak, cíle mise bylo dosaženo. Ze získaného materiálu si Američané byli schopni udělat představu o sovětských jaderných zbraních, úrovni elektronického vybavení i o konstrukci jejich ponorek. S celkovými náklady pohybujícími se okolo 800 milionů dolarů (dnes přibližně 4 miliardy dolarů) se však dodnes jedná o jednu z nejdražších akcí CIA i operací studené války vůbec.
Zdroje: Wikipedia, cia.gow, Projekt Azorian – Vyzdvižení ponorky K-129 (2009, filmový dokument)
