Menší skupinka žen se hlasitě modlí před jedním saloonem. Horují proti alkoholu a svými slovy prý bojují za křesťanskou střídmost, alespoň to stojí v názvu jejich unie. Vedle nich působí ještě jedna organizovaná skupina, která zase demonstruje proti výčepům. I oni tuto hlavní myšlenku promítli do svého názvu. Pokud si ale myslíte, že jejich názory nikoho nezajímaly, protože alkohol k lidstvu už tak nějak patří, budete možná překvapeni. Právě na jejich popud schválil americký kongres tzv. Volsteadův zákon, který od začátku roku 1920 zakazoval nejen výrobu a prodej alkoholu, ale i jeho držení. Stála za tím prý snaha o snížení kriminality, ale došlo k pravému opaku.
Liga proti výčepům a Unie žen za křesťanskou střídmost
Dvě zmíněné organizace, které na přijetí zákona o prohibici mají největší podíl, se jmenovaly Liga proti výčepům a Unie žen za křesťanskou střídmost. Členové Ligy pořádali demonstrace, lobbovali, kde se dalo, a jejich vůdce W. Wheeler sepsal znění onoho zákona, který nakonec dostal jméno podle republikána A. J. Volsteada. Členky Unie se chodívaly modlit před bary a saloony, v některých případech pak slova vyměnily za kamení a klacky.
Hnutí a myšlenky proti alkoholu se začaly objevovat už o století dříve. Zejména náboženské skupiny jej začaly označovat za společenské zlo a příčinu lenivosti, chudoby i promiskuity. Ženy za ním zase viděly hlavního viníka domácího násilí. Naopak abstinence by podle nich měla vést k prosperitě a blahobytu a tím pádem i štěstí všech. Základna příznivců této vize ke konci 19. století sílila a hlavní slovo začaly mít ony dvě zmíněné organizace. Jejich tažení se dá označit za vítězné, Kongres Spojených států amerických schválil 28. října 1919 Volsteadův zákon a 18. dodatek americké ústavy. Nepomohlo ani veto prezidenta W. Wilsona.
Zvýšila se spotřeba vína, pro náboženské účely bylo povoleno
Od ledna následujícího roku tedy platil zákaz výroby, prodeje, darování i držení alkoholu. Pro výrobu existovaly pouze dvě výjimky – užití v drogistickém zboží a lécích a na náboženské účely. Mešního vína pro křesťanské obřady a košer vína pro židovské obřady se tedy zákazy netýkaly a prakticky ihned se značně zvedla jejich spotřeba.
Prorokované všeobecné blaho se ale nekonalo v žádném případě. Členům hnutí proti alkoholu ani vládě zřejmě nedošlo, že takto striktní nařízení ze dne na den připraví o práci v následujících týdnech až měsících obrovské množství lidí. Bary a výčepy logicky zkrachovaly, palírny a výrobci všech možných alkoholických nápojů museli své firmy zavřít. Výnosy klesly i distributorům a prodejcům. Tisíce lidí najednou přišly o své živobytí nebo o zaměstnání.
Kriminalita stoupla, pašování alkoholu způsobilo obří ztráty na daních
Asi není žádným překvapením, že stoupla kriminalita a že se začalo pálit načerno i pašovat ze zahraničí. Lidí bez práce se najednou objevilo tolik, že se řada z nich musela uchýlit ke kriminální činnosti. Tolik volných míst prostě na trhu práce nebylo a nouze jim nedovolila jinak. Kdo mohl, ten dokonce ze země odešel. Týkalo se to zejména ekonomických migrantů z Itálie, Německa, ale i nedávno vzniklého Československa.
Čtěte také: Pivní potopa, která si vyžádala osm obětí. Tahle bizardní nehoda se zapsala do dějin.
Z USA samozřejmě alkohol nezmizel, stejně jako neodezněla potřeba jeho konzumace. Začalo se tajně pálit doma, což vedlo k mnohým výbuchům destilačních zařízení a následným požárům. Pálenky se navíc pančovaly jedovatými látkami, aby se cena dala udržet na přijatelné úrovni. Ceny pašovaného alkoholu neumožňovaly jeho koupi ani zdaleka všem, kdo měl zájem. Ve všem se angažovali i mafiáni (např. Al Capone), kteří mj. stáli za vznikem mnohých tajných náleven a za celým černým trhem s alkoholickými nápoji. Netřeba asi zmiňovat, že na tom snadno bohatli a velmi zaměstnávali americkou policii.
Veškerá kriminální činnost spojená s prohibicí způsobila obří ztráty na daních a clech a paradoxně zvýšila i počet alkoholiků. Zrušení zákona se lidé dočkali až s érou F. D. Roosevelta v roce 1933.
Zdroje: rozhlas.cz, ceskatelevize.cz, chcidoameriky.cz
