Artefaktů, které svými zvláštními tvary jitří lidskou představivost, existuje napříč světem celá řada. Vždy se k nim najde jak střízlivý výklad či předpoklad archeologů a historiků, tak naopak nadšené a ničím nepodložené závěry ufologů. Nechybí samozřejmě ani názory někde mezi oběma těmito skupinami. Jednou skupinou takto zajímavých artefaktů jsou předměty jihoamerické kultury Quimbaya. Zvláštních figurek, které na první pohled připomínají ptáky či letadla, se našlo už pár desítek.
Předkolumbijská kultura zručných řemeslníků
Kultura Quimbaya existovala v prvním tisíciletí našeho letopočtu na území dnešní Kolumbie, konkrétně v oblastech Quindío, Caldas a Risaralda podél řeky Cauca. Jejich příslušníky považují historici nejen za zručné zhotovitele šperků, ale i za šikovné tkalce, kteří si oblečení zhotovovali z bavlny a peří. Vrcholu tato civilizace dosáhla někdy ke konci prvního tisíciletí.
Nálezy z období této kultury se momentálně nacházejí v bogotském Museo del Oro, tedy příhodně pojmenovaném Muzeu zlata, které shromažďuje stovky vzácných figurek, rituálních předmětů i klenotů z různých období. Zaměstnanci muzea nazývají artefakty kultury Quimbaya nalezené v jejich hrobech pracovně jako náboženské dekorace. Nutno však poznamenat, že se jedná pouze o zlomek toho, co po sobě původní kultury zanechaly. V 16. století totiž Španělé po objevu tohoto kontinentu většinu nalezeného zlatého pokladu roztavili a odvezli pryč.
Zvětšené modely opravdu létají
Co se zmíněných šperků zvláštních tvarů týče, měří okolo pěti centimetrů. Historikové a archeologové je považují za stylizovaná zvířata – hmyz, ptáky či ryby a zatím se neshodli na tom, které konkrétní druhy mají přestavovat. Možná i to kromě vlastní představivosti vede různé fanoušky nevysvětlitelných jevů k myšlence, že se může jednat o létací stroje, ať už pradávné nebo mimozemské.
Pokud chvíli u teorie, že se jedná o letadla, zůstaneme, můžeme uvést zajímavý závěr dvou německých nadšenců, kteří v 90. letech vyrobili zvětšené modely těchto artefaktů v měřítku 16:1 (rozpětí křídel 100 cm, váha 750 g). Zjistili přitom, že mají perfektní aerodynamické tvary a že umístění křídel a přítomnost „svislé ocasní plochy“ odporuje anatomii hmyzu. Trojúhelníková křídla jsou mírně ohnutá dolů, jako to známe od tryskových letadel, stejně tak tvar ocasu jakoby si opravdu vzal inspiraci od moderních strojů. Nález připodobnili k raketoplánu nebo nadzvukovému Concordu. Modelu přidali vrtuli a poté už jen sledovali stabilní dráhu jeho letu. Svůj pokus zopakovali i s proudovým motorem umístěným v zadní části. Fungoval.
Artefaktům věnoval pozornosti i Däniken
Proti teoriím o létajících strojích toho samozřejmě hovoří hodně, počínaje absencí jakýchkoli náznaků vyspělé civilizace v této oblasti v daném období. Zvláštní ozdobné stylizování zvířat také nepředstavuje v historii lidstva ojedinělý jev. Mohlo se je jednat i o představu nějakého přírodního božstva nebo božstev.
Artefakty se našly na konci 19. století, tedy ještě před vynálezem letadla jako takového. První zprávu o nich sepsal Ernest Restrepo v roce 1892. V šedesátých letech minulého století se jimi zabývali zoologové, mechanici, konstruktéři, učitelé a dalších odborníci z různých oborů a vesměs se shodli na tom, že artefakty se více blíží mechanickému než biologickému objektu. Musíme však podotknout, že v té době zpopularizoval svět záhad a jiné vnímání archeologických nálezů švýcarský autor Erich von Däniken a právě i on považoval nálezy z Kolumbie za letadla.
Zdroje: Wikipedia, faitl.webnode.cz, thegypsythread.org, fanwave.it
