Čas od posledního sčítání uběhl jako voda a úředníci už zase obcházejí farnost za farností, sídlo za sídlem, hospodářství za hospodářstvím, dům za domem. Sepisují počet obyvatel, jejich věk a pohlaví i stavy dobytka. Někteří poddaní už nějakou dobu řeší, zda jim stojí za to se sčítání vyhnout. Za nepravdivé údaje nebo za to, když se budou úředníkům vyhýbat, jim hrozí dva roky tvrdé práce na pevnostních stavbách. Jenže na druhou stranu nevědí, co si o celém sčítání mají myslet. Nebudou údaje zneužity proti nim? Nevyměří jim za pár krav navíc likvidační daně? Nemají je raději někde ukrýt?
Začalo to 17. února 1754
Habsburská monarchie se vyznačuje tím, že zavedla mnoho byrokratických úkonů, tento je jedním z nich. Císařovna Marie Terezie vydala v říjnu roku 1753 patent o sčítání lidu. Vůbec poprvé začalo 17. února 1754, tedy před více než čtvrttisíciletím. Ačkoli jistá lokální evidence všeho možného (např. konzumentů soli) proběhla již dříve na více místech , jednalo se o první podobný úkon prováděný na území celé říše zároveň. Toto sčítání se také považuje za první podobný počin nejen u nás, ale i v celé Evropě.
Úředníci tehdy obyvatelstvo rozčlenili podle jednotlivých panství a osad, zaevidovali jejich věk a pohlaví. Zapisovali i domy a stav hospodářství. Podobný soupis prováděli i duchovní podle farností. Ti už v tom ostatně měli nějakou praxi z dřívějška, kdy si vedli seznamy poslušných oveček chodících pravidelně ke zpovědi. Pravdivé údaje a účast vrchnost vymáhala pohrůžkou dvouletých prací na pevnostních stavbách a v případě ukrývání dobytka jeho následným zkonfiskováním.
Výsledky drželi jako státní tajemství po dobu 100 let
Výsledky sčítání z roku 1754 se staly státním tajemstvím, a to na dobu celého století. Není se tedy čemu divit, že při dalších ročnících se obyvatelé snažili úřednímu zápisu vyhýbat. Našli se i tací, kteří ani nevěřili, že nějaké sčítání vůbec proběhlo. Šlechtě se příčily centralistické snahy dvora, mnozí měli obavy z rostoucích daní, které nově musela platit stejným dílem šlechta i církev. Marie Terezie si pro tyto účely připravila půdu už na začátku 50. let 18. století, kdy zemi rozdělila na 16 krajů, do jejichž čela postavila právně vzdělané a státem placené (tedy zdánlivě nepodplatitelné) hejtmany. Právě oni měli dohlížet na soupis půdy, z níž se vyměřovala daň.
Výsledky z následujících sčítání se tedy nedají považovat za příliš přesné, přesto poukazují na fakt, že jsme patřili mezi nejhustěji obydlené části Evropy. Dávají nám i zajímavé informace o sociálním složení obyvatel. Císařovně ale také pomohly k vedení válek, protože podle nich stanovila počet mužů k odvodu podle počtu obyvatel v jednotlivých zemích své monarchie. Chtěla tak zabezpečit, že všude zbyl dostatek mužů pro práci na poli.
Následuje i číslování domů
Jen u soupisu obyvatelstva nezůstalo. V březnu roku 1770 vydala císařovna další patent, na jehož základě došlo k očíslování všech domů, a to jak ve městech, tak na vsích. Vždy se začalo od středu obce (od rychty, fary či panského sídla) a pokračovalo ve směru hodinových ručiček. V obcích ležících po straně silnice se začalo na té straně, kterou měla přijíždějící vrchnost po pravé ruce. Ujala se toho armáda a jen v Praze trvalo číslování domů celý rok. Číslování domů posléze využili úředníci při tvorbě Josefínského katastru z roku 1790.
Z následujícího roku 1771 pak známe i konkrétní výsledky sčítání, kdy v monarchii žilo 18,8 miliónu obyvatel, z toho 2,3 miliónu v Čechách a 1,4 miliónu na Moravě. Sčítání lidu probíhalo ze začátku častěji, zhruba jednou za tři roky (některé ročníky, např. hned ten druhý, se ale nekonaly kvůli probíhající válce) a od roku 1869 pak každých deset let. V té době již na českém území žilo 7,5 miliónu obyvatel. První sčítání lidu po vzniku samostatného Československa pak proběhlo přesně před 100 lety – 15. února roku 1921, kdy se zjišťovalo zejména národnostní složení obyvatelstva.
Zdroje: czso.cz, idnes.cz, ceskearchivy.cz, ihned.cz, irozhlas.cz, rozhlas.cz, Wikipedia
