Zhruba v letech 1870 až 1900 se Spojené státy změnily z převážně agrární společnosti farmářů a drobných řemeslníků na průmyslovou ekonomiku založenou na velkých městech. Během těchto několika desetiletí došlo také k explozi inovací v oblasti vědy a techniky. Není tedy divu, že se pro toto období vžilo označení pozlacený věk, anglicky Gilged Age. Šlo o dobu rozsáhlých změn, které vděčíme za některé z nejpřevratnějších vynálezů moderní civilizace.
Telefon (1876)
Již v roce 1860 předvedl italský vynálezce Antonio Meucci zařízení, které dokázalo přenášet řeč po elektrických drátech. Meucci, který emigroval do Spojených států, však zažil těžké časy a nebyl schopen obnovit dočasný patent, jehož platnost vypršela v roce 1874.
V roce 1876 se tak další dva vynálezci, Alexander Graham Bell a Elisha Gray, předháněli ve vývoji nového návrhu telefonu. Podle záznamů patentového úřadu podali Bellovi právníci jeho patentovou přihlášku jen několik hodin před Grayem, 14. února 1876. Gray i Meucci zažalovali Bella za krádež jejich nápadu, ale skotský vynálezce, který se bránil stovkám dalších soudních sporů, získal výhradní uznání.
Fonograf (1878)
Thomas Edison byl pravděpodobně nejplodnějším a nejznámějším vynálezcem pozlaceného věku. Jeho sláva začala fonografem, prvním přístrojem pro záznam a přehrávání zvuku.
V 70. letech 19. století Edison vynalezl zařízení, které umožňovalo zaznamenávat zprávy tím, že na svitku pásky dělalo vrypy, které odpovídaly elektrickým impulsům telegrafu.
Edisonův další cíl byl ještě ambicióznější. Chtěl využít popularity Bellova telefonu a nahrávat telefonní hovory stejným způsobem jako telegramy. Edison přišel na to, že by mohl použít pružnou membránu k zachycení vibrací zvukových vln a poté je vyrýt do listu parafínu pomocí jehlového razidla.
Prototyp fungoval a navíc nové zařízení vůbec nepotřebovalo telefon. Mohlo se používat k nahrávání, a dokonce i k přehrávání všech typů zvuků, například hudby, zvukových knih, jazykových lekcí a dalších.
Během léta 1877 Edison vylepšoval konstrukci a experimentoval s různými záznamovými médii, až nakonec zvolil rotující kovový válec potažený tenkou vrstvou hliníkové fólie. Patent na fonograf získal 19. února 1878 a o měsíc později zahájila činnost společnost Edison Speaking Phonograph Company. Edisonův fonograf sice neměl velký komerční úspěch, ale vedl k pozdějšímu vývoji gramofonu.
Žárovka (1879)
Po fonografu se Edison věnoval hledání praktické elektrické žárovky s dlouhou životností. První žárovky byly předvedeny již v roce 1803, ale po letech experimentů se nepodařilo najít ideální materiál vlákna, které by svítilo celé hodiny, aniž by se přehřálo, žárovka zčernala sazemi nebo jednoduše vyhořela.
Ve své nové výzkumné laboratoři v Menlo Park v New Jersey, prvním výzkumném zařízení svého druhu, Edison se svým týmem metodicky testoval tisíce materiálů žárovek, aby jeho žárovky svítily čistěji a déle. Řídil se přitom svým vlastním heslem: „Genialita je z jednoho procenta inspirace a z 99 procent pot.“
V roce 1879 si Edison nechal patentovat novou žárovku, která mohla svítit 14,5 hodiny a jako vlákno používala zuhelnatělé bavlněné vlákno. Když později Edison nahradil bavlněné vlákno bambusovým, žárovky vydržely svítit neuvěřitelných 1 200 hodin.
Automobil (1886)
Německý inženýr Carl Benz si nechal v roce 1886 patentovat první automobil poháněný plynem, tříkolový patentní motorový vůz č. 1. Byl vyvrcholením desetiletí experimentů se spalovacím motorem, který představoval menší a lehčí alternativu k těžkým parním strojům, jež poháněly vlaky a lodě.
Dřívější vynálezci montovali plynové motory do kolových vozidel už desítky let před Benzem, ale jejich výtvory se nikdy neujaly. Benz to načasoval lépe, svůj patentovaný motorový vůz č. 1 představil v době vrcholící cyklistické mánie, kdy byl o lehká vozidla s vlastním pohonem mezi veřejností velký zájem.
Benzův první automobil ve tvaru tříkolky byl poháněn čtyřtaktním motorem o výkonu 0,75 koní a dosahoval maximální rychlosti necelých 10 km/h. Měl tři dřevěná kola s ocelovými hroty a tenkými gumovými pneumatikami, brzdy s koženým polstrováním a svislý sloupek řízení ovládaný klikou.
Aby Benzova manželka Bertha podpořila propagaci třetího modelu patentního automobilu, vzala v roce 1888 své dva dospívající syny na první dálkovou cestu automobilem. Šlo o 121 km dlouhou cestu tam a zpět k její matce.
Fotoaparát Kodak (1888)
Když se v roce 1854 narodil George Eastman, byla fotografie stará již několik desetiletí, ale tento americký vynálezce a podnikatel dal sílu fotografie do rukou obyčejných lidí díky revolučnímu fotoaparátu Kodak, který si nechal patentovat v roce 1888.
Před Eastmanovým vynálezem se fotografie pořizovaly pomocí velkých a drahých fotoaparátů s křehkými skleněnými deskami. Původní fotoaparát Kodak, který se prodával za 25 dolarů, byla „krabička“ s kličkou, do které se předem vložila role pružného papírového filmu se 100 expozicemi. Po vypotřebování všech snímků uživatelé poslali celý fotoaparát do továrny Kodak. Za 10 dolarů obdrželi 100 výtisků fotek, negativy a čerstvou roli filmu.
Motto společnosti Kodak znělo: „Vy zmáčknete tlačítko, my uděláme zbytek.“ Malé kruhové snímky každodenního života zachycené fotoaparátem Kodak zcela změnily povahu a styl fotografování.
Elektrické tramvaje (1888)
Od 30. let 19. století se tramvaje tažené koňmi staly prvními systémy městské hromadné dopravy ve Spojených státech a Evropě. V roce 1881 pak německý inženýr Werner von Siemens postavil na předměstí Berlína první tramvaj poháněnou elektřinou. Tramvajový motor o výkonu 10 koní byl napájen z nadzemního vedení a mohl přepravovat 50 cestujících maximální rychlostí 12 km/h.
Siemens snil o nadzemní elektrické tramvajové trati v Berlíně, ale byl to americký inženýr Frank Sprague, který se zasloužil o vybudování prvního systému elektrických tramvají v plném rozsahu v Richmondu ve Virginii v roce 1888.
Spragueův systém, který využíval nadzemní elektrické kabely napájené z centrálních generátorů, přesvědčil skeptickou veřejnost, že elektrické troleje jsou bezpečné a efektivní.
Elektrické tratě brzy změnily design a uspořádání měst, domy a podniky se stavěly podél tramvajových tratí, které nabízely snadný přístup k občanské vybavenosti v centru města.
Zdroj: timetoast.com, thoughtco.com
