Většina lidí navenek tvrdí, že pověrám nevěří. Přesto ale zpozorní, když jim přes cestu přeběhne černá kočka nebo když po otočení kalendáře zjistí, že příští pátek je třináctého. I v 21. století platí, že pověry tu s námi neustále jsou a budou. Pojďme si představit původ těch nejznámějších pověr, s nimiž se můžeme setkat téměř po celém světě.
Rozbité zrcadlo
Pověru, že rozbití zrcadla přináší sedm let smůly, známe všichni. Napadlo vás ale někdy, proč právě sedm let? Tato pověra pochází od starých Římanů, kteří věřili, že život se každých sedm let obnovuje. Když rozbijete zrcadlo, nerozbijete jen „sklo“, rozbijete tím sedm let svého života. Tato pověra se později rozšířila po celém západním světě.
Smolné číslo 13
Číslo třináct je v mnoha kulturách považováno za nešťastné. Tato pověra má své kořeny pravděpodobně ve staré severské mytologii. Dvanáct bohů údajně pořádalo slavnostní večeři, když ji narušil nezvaný třináctý host, nastal chaos. Od té doby je toto číslo předzvěstí neštěstí.
Někteří též tvrdí, že strach z čísla třináct má biblický původ, protože Jidáš Iškariotský, je považován za třináctou osobu, která seděla u poslední večeře. Tato asociace se zradou možná též přispěla ke vzniku pověry.
Kromě toho podle křesťanského učení byl Ježíš ukřižován v pátek. Když k tomu přidáte smolné číslo třináct, máte den, ze kterého běhá mráz po zádech. Mimochodem platí, že pátek třináctého se každý rok vyskytne nejméně jednou, může ale nastat až třikrát.
Deštník rozevřený v místnosti
Prší a my dorazíme s mokrým deštníkem domů. Než ho ale otevřeme, abychom z něj setřásli kapky, většina z nás se zastaví. Rozevírání deštníku v interiéru je totiž rovněž spojováno se smůlou. Tato pověra pravděpodobně pochází ze starověkého Egypta, kde se předměty podobné deštníkům používaly jako ochrana proti slunečním paprskům.
Egypťané zároveň věřili v nadpřirozeno a propojení každodenních činností s vesmírnými silami. Otevření deštníku v interiéru mohlo být považováno za neuctivé vůči bohům a duchům spojeným s ochranou nebo útočištěm.
Chůze pod žebříkem
Už jste někdy šli pod žebříkem a cítili jste, jak vám běhá mráz po zádech? Pokud ano, nejste sami. Tato pověra vychází z představy, že opřené žebříky tvoří trojúhelník, který symbolizuje Nejsvětější Trojici. Chůze pod žebříkem tento posvátný tvar i ochranu, kterou nám poskytuje, narušuje.
Klepání na dřevo
Pověra spočívající v klepání na dřevo pochází z různých kultur, například i z evropského folklóru. Věřilo se, že stromy obývají dobří duchové a bohové. Lidé se dotýkali dřeva nebo na něj klepali, aby u nich hledali ochranu nebo požehnání.
Podkova pro štěstí
Podkova visící nad dveřmi představuje jakéhosi kovového anděla strážného. Tato pověra pochází z dávných dob, kdy se věřilo, že železo odhání zlé duchy. Podkovy byly považovány za dvojnásobně účinné, protože byly vyrobeny ze železa a měly tvar půlměsíce, přičemž mnohé starověké civilizace považovaly půlměsíc za ztělesnění rozmanitých bohyň chránících před neštěstím a zlými silami.
Klobouk na posteli
V mnoha zemích se již po staletí věří, že položení klobouku na postel přináší smůlu. Přesný původ této pověry není jasný, ale existuje několik teorií. V některých kulturách se věřilo, že ve vlasech člověka žijí zlí duchové. Položením klobouku na postel se tito duchové přenášeli na místo, kam se v noci pokládala hlava.
V některých židovských rodinách se věřilo, že ponechání klobouku na posteli způsobí dokonce smrt v domácnosti, které postel patřila. Ačkoli neexistují žádné záznamy o tom, že by někdo zemřel nebo se setkal se zlými duchy poté, co položil klobouk na postel, mohl existovat jiný dobrý důvod, proč se tomuto zvyku vyhnout – vši.
Zdroj: nationalgeographic.com, usnews.com, nbcnews.com
