Petr (28): Jak jsme se sami procházeli na Sibiři po gulagu

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Sovětské pracovní tábory zvané gulagy vzbuzovaly naši pozornost už déle. Když jsme však přijeli s kamarádem do Ruska a rozhodli jsme se navštívit také Sibiř, toužili jsme nějaký gulag objevit a projít se po něm. To ale nebyl úplně snadno proveditelný plán. Spousta z nich už existuje jen v opravdu zapadlých koutech Sibiře, a dostat se na takové místo není úplně snadné. Nám se to ale podařilo. Zážitek to byl obrovský.

Hluboko v lese

Takové gulagy byly umístěny často hodně hluboko v lesích v nelítostných podmínkách Sibiře. My jsme se tedy dozvěděli, že se nejprve musíme dostat do městečka jménem Perm. Vydali jsme se tedy po Permu odhodláni zažít velké dobrodružství a nahlédnout trošku blíže do těchto děsivých dějin.

V Permu jsme si půjčili auto, koupili mapu a poptali se místních, kudy se máme k bývalému pracovnímu táboru vydat. Cesta byla krkolomná, dlouhá a celou dobu to s námi v tom starším autě pěkně házelo. Tábor ležel v lese, sto kilometrů severovýchodně od Permu.

Pustí nás tam?

Vlastně jsme ani nevěděli, co nás tam čeká, co uvidíme, nebo jak daleko nás místní zaměstnanci objektu pustí. Na to jsme se v městečku úplně zapomněli zeptat, asi v té euforii. Naštěstí jsme narazili na velmi příjemného a přívětivého zaměstnance, který neměl problém s tím nás pustit do objektu.

To se jen tak nevidí

Procházka to byla opravdu dlouhá, ale také poměrně děsivá. Je pravdou, že mnoho se toho už nezachovalo. Procházeli jsme se a viděli zbytky budov, holé zdi, ale i mnoho dřevěných postelí, na kterých vězni museli spát. Celý tábor byl obehnán vysokým plotem s ostnatým drátem. Něco neuvěřitelného, když jsme si vybavili, že zde museli pobývat obyčejní lidé a třeba jen za to, co si mysleli nebo, že četli necenzurované knihy.

 Z toho nám běhal mráz po zádech.

Autor: Martin Liška
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz
zavřít reklamu