Sokol stěhovavý (Falco peregrinus), pták tzv. vysokého letu, je nejrychlejší zvíře na Zemi. Podle stanice National Geographic je nejvyšší naměřená rychlost sokola stěhovavého 389 km/h.
Jak sokol loví?
Sokol stěhovavý žije většinou samotářsky. Létá ve výšce několika set metrů, někdy i kilometrů, do které se dostává krouživým stoupáním v termice.
Když pod sebou sokol spatří potenciální potravu, ihned složí křídla k tělu a spustí se volným pádem k nic netušící oběti. Prudkým nárazem svými smrtícími pařáty oběť omráčí. Když dobře nezasáhne, tak se ještě v letu vrací a oběť znovu trefuje. Kořist po útoku většinou spadne na zem, kde ji sokol – pokud pád přežila, usmrtí zobákem. Někdy kořist v letu chytí do pařátů a splachtí s ní na zem.
Sokol dokáže ulovit kořist i za normálního letu. Při něm však není schopen dosáhnout extrémní rychlosti, jako při letu střemhlavém.
Při střemhlavém letu při lovu kořisti může sokol díky svému aerodynamicky tvarovanému tělu dosáhnout rychlosti až ke 400 km/h, což z něj činí nejrychlejší zvíře naší planety.
Jeho speciální lovecký styl není vhodný pro lovení drobných savců na zemi. Proto se sokolovou kořist stávají nejčastěji zpěvní ptáci. Může však ulovit i ptáky, kteří jsou větší než on sám, například vrány nebo volavky. Někteří ptáci si proti jeho útoku střemhlav vypracovali obranu tak, že létají v hejnech, do kterých sokol obvykle neútočí, protože by riskoval zranění.
Tajemství sokolova střemhlavého letu
Jak je možné, že sokol v tak vysoké rychlosti dokáže přesně zacílit na kořist a ulovit ji, aniž by se zranil?
Zraková navigace
Sokoli se spoléhají na to, co skutečně vidí. Během střemhlavého letu zvyšují svou rychlost otáčením, přičemž se otáčí i jejich výhled na pronásledovanou kořist. A právě to jim slouží k přesnému zaměření. Stačí, když si kořist udrží ve středu zorného pole – podobně jako u navigačního systému, který využívají vojenské řízené střely.
Nebezpečné manévrování
Při vysoké rychlosti stačí sokolovi k manévrování pouze nepatrné změny v poloze křídel. Strmý úhel střemhlavého letu navíc příliš manévrování nevyžaduje. Čím strmější střemhlavý let, tím úspěšnější lov. Oproti tomu při pronásledování kořisti, která letí souběžně, musí sokol upravovat směr a i malá změna ho často zdrží tak, že kořist mine.
Co sokolovi umožňuje dosáhnout tak vysoké rychlosti, když ostatní ptáci nemohou?
Tělo sokola stěhovavého je dokonale uzpůsobeno k rychlému lovu. Extrémním rychlostem při střemhlavém lovu dosahuje díky aerodynamické stavbě těla, špičatým křídlům, tuhému peří a neuvěřitelně efektivnímu dýchacímu a oběhovému systému.
Hrudní kost
Sokol stěhovavý má velkou hrudní kost, což umožňuje, aby k ní bylo připojeno více svalů. Díky tomu vyvine větší sílu a rychlost při mávání křídly.
Špičatá křídla
Špičatá křídla sokola stěhovavého pomáhají ptákovi dosáhnout jeho ohromujících rychlostí. Zakřivená křídla vytvářejí efekt vzduchové fólie a maximalizují manévrovatelnost a rychlost.
Peří
Peří sokola stěhovavého je štíhlé a tuhé, což snižuje odpor vzduchu při jeho střemhlavém letu.
Efektivní dýchací systém
Sokol stěhovavý může bez námahy dýchat dvojnásobně rychleji než ostatní ptáci. Dokáže to, protože má do plic jednosměrný proud vzduchu. Má vzduchové vaky, které udržují jeho plíce nafouknuté, i když vydechují.
Oběhový systém
Sokol stěhovavý má také velmi silné srdce, které bije 600 až 900krát za minutu, což umožňuje kyslíku cestovat v těle ptáka vysokou rychlostí, takže se rychle neunaví.
Tato obrovská rychlost tlukotu jeho srdce mu umožňuje mávnout křídly až čtyřikrát za sekundu, což přispívá k jeho rychlosti.
