Píše se březen roku 2001 a oči celého kulturního světa se s hrůzou obracejí do středoafghánského Bámjánu. Tam, v horském údolí ve výšce přes 2500 metrů nad mořem, asi 130 km od hlavního města Kábulu, stojí od 6. století dvě obří sochy, zpodobňující Buddhu Vairóčanu a Buddhu Šákjamuniho. Jejich dny jsou téměř sečteny, několikadennímu ostřelování protiletadlovým dělostřelectvem přes značné poškození stále odolávají, avšak s použitím protitankových min a dalších výbušnin se nakonec poroučejí k zemi. Zničení takřka jeden a půl tisíciletí starých soch je obrovská ztráta na kulturním dědictví lidstva, pro jeho zosnovatele, radikální islámské hnutí Tálibán, důvod k oslavám. „Muslimové by měli být na ničení idolů pyšní. Zničili jsme je pro slávu Alláha,“ nechal se slyšet jeho vůdce, Muhammad Umar.