Starověké dějiny se hemží nevyřešenými záhadami, z nichž některé, od ztracených pohřebišť po potopená města, přitahují pozornost široké veřejnosti již po staletí. Nejznámějším příkladem je anglický Stonehenge. Přestože některé záhady pravděpodobně nebudou nikdy vyřešeny, jiné se daří s pomocí nových technologií alespoň částečně rozlousknout.
Obrazce na planině Nazca
Před přibližně 2 000 lety vyryla indiánská civilizace do suché pobřežní pláně v Peru řadu obrovských kreseb. Tyto geoglyfy zůstaly téměř neznámé, dokud nad oblastí nezačala ve 30. letech 20. století létat letadla. Do dnešního dne bylo nalezeno několik stovek těchto obrazců.
Většina z nich jsou rovné čáry o délce až několika kilometrů. Kromě nich jde ale též o rozmanité geometrické tvary, a existují dokonce i obrazce, které zobrazují zvířata, včetně pavouka, kolibříka, opice, velryby či dvouhlavého hada, a lidské postavy. V loňském roce bylo objeveno 168 nových geoglyfů, jejichž účelu vědci stále nerozumějí. Jedna z hypotéz je spojuje s vodními rituály, ale existují i jiné teorie.
Město Thonis
Thonis nebo též Herakleion, egyptské přístavní město na pobřeží Středozemního moře, sloužilo jako významné obchodní centrum před založením nedaleké Alexandrie. Údajně zde pobývali bájný hrdina Héraklés i Helena. Kolem 2. století př. n. l. se však město zhroutilo. Jako pravděpodobná příčina se uvádí zaplavení nánosů, na nichž bylo město postaveno, vlivem zemětřesení nebo tsunami.
Nakonec se celý Thonis potopil pod hladinu moře, kde zůstal ztracen v čase, dokud ho na počátku roku 2000 znovu neobjevili mořští archeologové. Od té doby byly z vln vytaženy sochy, ruiny chrámů, keramické střepy, šperky či mince, což vrhlo nové světlo na tuto skutečnou Atlantidu.
Planina džbánů
Tisíce lišejníkem pokrytých kamenných nádob z doby železné, z nichž některé dosahují výšky téměř tří metrů a váhy několika tun, lemují hornatou krajinu severního Laosu. Jsou vytesané převážně z pískovce a nacházejí se ve skupinách od jedné až po stovky. Podle místní legendy je obři používali jako sklenice na víno.
Archeologové se domnívají, že pravděpodobně sloužily jako pohřební urny, ačkoli o jejich účelu, způsobu dopravy či civilizaci, která je vytvořila, se toho stále mnoho neví. Nejnovější výzkumy ale datují přinejmenším některé z kamenných nádob již do roku 1240 př. n. l., což by znamenalo, že jsou mnohem starší než lidské ostatky pohřbené poblíž.
Situaci komplikuje též skutečnost, že mnohé z nádob se nacházejí na polích s nevybuchlou municí, která je pozůstatkem masivního amerického bombardování během války ve Vietnamu, a proto je nelze bezpečně zkoumat.
Paracaský svícen
Severozápadně od obrazců na planině Nazca se nachází další mohutný geoglyf, kterému se pro jeho tvar přezdívá Paracaský svícen. Je vytesaný do svahu s výhledem na peruánský záliv Pisco a jeho výška je více než 180 metrů.
Ačkoli keramika nalezená na tomto místě byla datována do doby kolem roku 200 př. n. l., stáří samotného svícnu nikdo nezná. Stejně nejasný zůstává i důvod jeho existence. Podle jedné z teorií sloužil námořníkům jako navigační nástroj, podle jiné na něm byl vyobrazen trojzubec boha stvořitele.
Kleopatřina hrobka
O nejslavnější egyptské královně je toho známo mnoho. Co ale zůstává záhadou, je místo, kde se nachází její hrobka, ve které by údajně měl být pohřben též Marcus Antonius.
Někteří badatelé se domnívají, že hrobka se původně nacházela v Alexandrii, někdejším kulturním centru středomořského světa, ale že se ztratila, když město v roce 365 n. l. zaplavila vlna tsunami. Jiní předpokládají, že se nachází na jiném místě v deltě Nilu, možná v chrámu zasvěceném bohyni Isis a jejímu manželovi jménem Osiris, s nimiž se Kleopatra a Marcus Antonius spojovali.
Voynichův rukopis
V roce 1912 získal obchodník se vzácnými knihami Wilfrid Voynich středověký rukopis, který byl podle jeho tvrzení uložen na „starobylém hradě v jižní Evropě“. Rukopis byl napsaný v zaniklém jazyce nebo kódu, který nikdo nedokázal rozpoznat, a plný podivných ilustrací fiktivních rostlin a nahých žen.
Již přes sto let mate všechny vědce, kteří se ho pokusili rozluštit. Někteří mají podezření, že celý rukopis je promyšlený podvod. Nyní je Voynichův rukopis uložen na Yaleově univerzitě a je k dispozici pro všechny, kdo mají zájem pokusit se záhadu jednou provždy vyřešit.
Zdroj: livescience.com, phys.org, cnn.com, collections.library.yale.edu
