Když se mluví o nejznámějších vrazích historie, většinou se uvádějí jména mužů. I nejslavnější tyrani dějin byli muži. To ale neznamená, ženy, které se neštítily „ušpinit si ruce krví“, neexistovaly. Jen se o nich tolik nemluví.
Ranavalona, královna, která zabila polovinu své země
Královna Ranavalona I. vládla Madagaskaru od roku 1828 až do své smrti v roce 1861. Přezdívka Ranavalona Krutá dává tušit, že její vláda nebyla pro obyvatele Madagaskaru procházka růžovou zahradou. Vraždami, masakry, masovým zotročováním, represemi a následným hladomorem zahynuly miliony jejích poddaných. Odhaduje se, že během nejšílenějších období její vlády zemřela polovina obyvatel Madagaskaru, ať už přímo na její příkaz, nebo v důsledku její katastrofální politiky.
Ranavalona zahájila svou vládu tím, že zabila každého člena královské rodiny, který se jí dostal do rukou. Prolévat královskou krev bylo tabu, a tak je usmrtila buď uškrcením, nebo je zavřela do cely a nechala vyhladovět. Poté, co si zajistila trůn proti domácím vyzyvatelům, zaměřila se na vpády evropských koloniálních mocností a téměř všechny cizince zabila nebo vyhnala. Zrušila všechny smlouvy s Británií a Francií a zakázala křesťanství. Místo právního systému zavedla „soudní proces“, obvinění byli krmeni jedem a třemi kousky kuřecí kůže. Pokud vyzvraceli všechny tři kousky kůže, byli nevinní. Pokud tak neučinili, byli vinní, a proto byli popraveni.
Zavedla také rozsáhlé nucené práce, většina obyvatelstva byla nucena vykonávat práci namísto vysokých daní, které si nemohla dovolit platit. Tito de facto otroci byli využíváni ke stavbě domů, paláců a silnic, převážení šlechticů v nosítkách, službě v armádě a k plnění dalších úkolů, které jim královna zadala. Nebyli placeni, byli špatně živeni, pokud vůbec, a houfně umírali.
Rosalia Samoilovna Zemlyachka a vraždění na Krymu
Ruská revolucionářka a sovětská politička, která má na svědomí desetitisíce lidských životů. Přesto je o ní známo poměrně málo. Za prvé, většinu její proslulosti lze vztáhnout k období revolučních zvratů, kdy se na přesné záznamy příliš nehledělo. Kromě toho byla většina z toho, co existovalo, zničena během následující desetiletí, kdy se likvidovaly nepohodlné dokumenty. Podle historiků sehrála klíčovou roli v masových vraždách, které si vyžádaly podle nejnižších odhadů životy desítek tisíc lidí, podle nejvyšších odhadů až stovek tisíc.
Ať už to bylo jakkoli, Zemlyachka byla jednou z klíčových postav neúspěšné ruské revoluce v roce 1905. O dvanáct let později, během ruské občanské války, se objevila na scéně znovu jako jedna z hlavních organizátorek „rudého teroru“ poté, co se bolševici v roce 1917 chopili moci. V letech 1920 až 1921 dohlížela nad rudým terorem na Krymu, který byl jakýmsi centrem protibolševických sil. V době, kdy bolševikům docházelo střelivo, nařídila, že plýtvání náboji na zajatce určené k popravě je nerozumné. Jedním z jejích úsporných opatření bylo přivazovat odsouzencům k nohám kameny a pak je házet z bárek do moře.
Stella Küblerová – židovská antisemitka, jejíž oběti se počítají na tisíce
Stella Goldschlag vyrůstala jako jediné dítě v asimilované středostavovské židovské rodině v Berlíně a její rodiče s ní zacházeli jako s princeznou. Vyrůstala finančně zajištěná, ale ne tak bohatá jako ostatní studenti její židovské školy. To Stellu sžíralo a zanechalo v ní zášť vůči bohatším spolužákům. Během druhé světové války se nechvalně proslavila tím, že spolupracovala s gestapem při vyhledávání a udávání ostatních Židů, kteří se skrývali před nacisty. Mnozí z těch, které udala, byli její bývalí spolužáci a jejich rodiny.
Když Německo začalo posílat Židy do koncentračních táborů, Stella si zajistila padělané doklady totožnosti, v nichž byla uvedena jako německá árijka. Byla blonďatá a modrooká, takže to nějakou dobu fungovalo. Nakonec ji a jejího přítele ale udal jiný Žid pracující pro gestapo. Aby si zachránili krk, ona i její přítel a budoucí manžel Manfred Kübler nabídli nacistům své služby. Gestapo jim dalo práci „chytačů“, platilo jim 300 říšských marek za každého udaného Žida a slíbilo, že ušetří jejich rodiče, pokud bude spolupráce fungovat.
Poté, co byli Židé, které udala, zatčeni a její úkol „skončil“, se podle důkazů ale Stella dobrovolně podílela na jejich bití, mučení a ponižování. Navzdory její horlivosti nacisté nedodrželi sliby, které jí dali, a její rodiče, manžela i jeho rodinu roku 1943 poslali do Osvětimi. Přesto Stellino nadšení pro vyhledávání ukrytých Židů a jejich udávání gestapu nepolevovalo. Odhady počtu jejích obětí se pohybují okolo tří tisíc.
Bylo mezi nimi mnoho jejích osobních přátel, bývalých spolužáků a jejich rodin, a dokonce i někteří její vlastní příbuzní. Vyvázla bez trestu. Po válce ji Sověti odsoudili k deseti letům vězení. Po propuštění se přestěhovala do Západního Berlína, kde ji západoněmecké úřady odsoudily na dalších 10 let. Z tohoto trestu si však nic neodseděla.
Zdroj: historyofyesterday.com, female-serial-killers-index.blogspot.com, dailymail.co.uk
