Nejrychlejší objekt lidstva – opravdu při testu jaderné zbraně odletěl tunový poklop do vesmíru?

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz

V americké Nevadě, konkrétně v oblasti Nevada Test Site právě probíhá jeden z série testů jaderných výbuchů operace Plumbbob. Celkem je jich od května do října roku 1957 v plánu 29 a každý za trochu jiných podmínek. Zkouší se odpálení v balónu nad zemí, ze suchého povrchu, na věži, pomocí velké rakety, ale i v podzemní a v podzemní šachtě. Právě výzkum posledního zmíněného způsobu odpálení má na starosti Dr. Robert Brownlee z Národní laboratoře Los Alamos v Novém Mexiku. Jadernou nálož proto nechá umístit do připraveného 150 metrů hlubokého vrtu, na nějž se následně přivaří poklop o hmotnosti 900 kilogramů. Při následné řízené explozi tento poklop zmizí a nikdy se nenajde. V úvahu tedy přichází i myšlenka, že odletěl do vesmíru.

Pokus v šachtě ještě jednou zopakovali

Význam některých z 29 testovacích jaderných explozí je zásadní. Například ta jednadvacátá pod označením Rainier představovala jeden z prvních podzemních testů na území USA. Bomba o síle 1,7 kilotuny odpálená 240 metrů hluboko stačila k tomu, aby se veškerá hornina nad ní vypařila a vytvořila třicetimetrovou díru. Výsledky a průběh Rainieru ale vedly k tomu, že po uzavření dohody zakazující všechny jaderné zkoušky dostaly výjimku právě jen ty podzemní. Další zajímavou částí operace Plumbbob byla zkouška s označením Hood. Bomba o síle 74 kilotun vybuchla ve výšce 450 metrů nad zemí, kam ji dopravil horkovzdušný balón. Jednalo se tak o největší atmosférickou explozi na území USA. Během operace také probíhal vojenský výcvik za účelem přípravy na případnou atomovou válku.

Nás ale nejvíce zajímá bomba umístěná v šachtě 150 metrů hluboko odpálená při testu označeném jako Pascal-A, který proběhl na konci července 1957. Obrovská síla (50 tun) překonala očekávání (prý až padesáttisíckrát) a vystřelila z šachty přímo vzhůru cestou nejmenšího odporu. Nejvíc ze všeho to připomínalo obří římskou svíci. Téměř tunový poklop, který ji uzavíral, pro ni nepředstavoval žádnou překážku. Dr. Brownleemu ale vrtalo hlavou, co se ním stalo. Nikam nespadl, jak očekával, slehla se po něm zem. Vědec se proto rozhodl celý postup zopakovat.

Skoro tunový poklop nabral rychlost 66 km/s

Odpálení nálože o větší síle (300 tun) umístěné do větší hloubky mělo opět „ztížit“ zakrytí 900kg poklopem jako v prvním případě. Test s označením Pascal-B proběhl na konci srpna 1957 a snímala ho vysokorychlostní kamera (jeden snímek za milisekundu). I na záznamu kryt šachty v okamžiku mizí, objevuje se pouze na jednom jediném filmovém políčku. Brownlee tedy začal počítat.

Výpočet jasně naznačil, kde by mohli kus železa hledat. Podle všeho ho výbuch vymrštil přímo vzhůru rychlostí 66 km/s (237 600 km/h), což odpovídá zhruba pětinásobku rychlosti potřebné opuštění Země. Dodnes se jedná o nejrychlejší objekt, za nímž stojí člověk.

Dříve ve vesmíru než Sputnik 1?

Zůstala tedy pouze otázka, zda poklop opravdu opustil zemskou atmosféru, nebo v ní shořel. Na odpovědi se fyzici dosud neshodli, a to ani po vytvoření simulací za použití nejvýkonnější výpočetní techniky. Ty pouze naznačily, že by celý objekt při této rychlosti v atmosféře shořet nestihl. Sám Dr. Brownlee k věci v roce 2015 uvedl, že nemá ponětí, co se s krytem vlastně stalo, ale že vždy předpokládal, že se spíše vypařil (shořel v atmosféře), než že by se dostal do vesmíru.

Pokud ale část krytu opravdu odletěla do vesmíru za vypočítaných a předpokládaných okolností, znamená to, že okolo roku 1961 protnula oběžnou dráhu Pluta a opustila Sluneční soustavu. Zároveň by to znamenalo, že se jedná o první objekt vyslaný člověk do vesmíru. K jaderné zkoušce Pascal-B totiž došlo o pár měsíců dříve, než Sovětský svaz vyslal do vesmíru první sondu. Sputnik 1 odstartoval vesmírnou éru lidstva až v říjnu 1957.

Zdroje: Wikipedia, businessinsider.com

Autor: Veronika Rybenská
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz
ZAVŘÍT