Hygienické standardy se v jednotlivých historických obdobích samozřejmě v mnohém lišily. To, co jedna generace našich předků považovala za normální, nám o několik set let později může obrazně řečeno „zvedat žaludek“. Pravdou je, že středověk nebyl vzorem čistoty, známé je například vylévání splašků z okna na ulici. Nejednalo se ale o ojedinělou nehygienickou praktiku z této doby.
Lidé se téměř nekoupali a nemyli si ruce
Dnes se vede řada diskusí o tom, zda je lepší se sprchovat ráno či večer. Většina z nás ale považuje za naprosto samozřejmé, že jednou denně se umyjeme. Ve středověku ale koupání nebylo zdaleka běžné a pravidelné.
Důvodů bylo mnoho. Voda nebyla vždy k dispozici. V důsledku toho se mnoho lidí chodilo umývat k potokům, jezerům nebo řekám. Což byla často poměrně riskantní činnost, zejména pro ty, kteří neuměli plavat. Ve středověku také nebyly zdaleka tak rozšířené veřejné lázně, které známe například ze starověké antiky.
Rovněž názory církve či mnohých tehdejších „lékařů“ ohledně pravidelného koupání byly často negativní. Církev například hlásala, že čistota ducha je mnohem důležitější než čistota těla. V důsledku toho všeho se mnoho lidí mylo jen několikrát do roka.
Podobný problém se týkal i hygieny rukou. Rozhodně neplatilo, že si lidé myli ruce před každým jídlem. Pokud už si je myli, bylo to v naprosté většině případů pouze opláchnutí vodou.
Problém podlah
Mnoho běžných domů ve středověku nemělo podlahy. Po zemi byla často rozházena sláma smíchaná s bylinami. Tato směs zůstávala na podlaze ležet velmi dlouho. To vedlo k tomu, že se v ní hromadila špína a vlhkost, což celému domu dodávalo zatuchlý zápach. Sláma byla také výborným úkrytem pro hlodavce a hmyz.
Až kvůli moru se lidé začali „poohlížet“ po lepších podlahách. Oblíbenými se staly zejména dřevěné podlahy, protože se mnohem lépe čistily. Na dřevěné podlahy se používaly zvířecí kůže nebo předložky. Bohatší lidé mívali též mramorové podlahy.
Místo dezinfekce se používala moč
Ve středověku se velmi často na rány používala moč. Pravděpodobně jste slyšeli, že někteří lidé i dnes doporučují moč po žahnutí medúzou. Nicméně ve středověku lidé používali moč také k ošetření otevřených ran.
S léčbou močí často ale souvisely některé problémy. Není to zcela sterilní roztok, moč běžně obsahuje určité množství bakterií, které se při skladování zvyšuje. Ošetření otevřených ran skladovanou močí tak často končilo těžkou infekcí.
Zdroj: abc.net.au, worldhistory.org
