Královské skandály nejsou ničím novým, lidé už po tisíce let spekulují o soukromém životě panovníků. Mnoho králů a královen si v průběhu historie nárokovalo vládu „božským právem“, ale jejich lidské chyby často nabourávaly mystiku obklopující monarchii a zároveň dávaly jejich poddaným důvod, aby si o nich povídali.
Podezřelá smrt Amy Robsartové (1560)
Anglická královna Alžběta I. se nikdy nevdala, i když měla u dvora svého oblíbence, který na ni měl velký vliv. Tím byl Robert Dudley, hrabě z Leicesteru, kterého jmenovala nejvyšším královským podkoním. Brzy se začaly šířit zprávy o jejich údajném poměru, které ještě zesílily, když byla Dudleyho manželka Amy Robsartová nalezena mrtvá ve svém sídle.
Jako příčina její smrti se sice oficiálně uváděl nešťastný pád ze schodů, ale spekulace o tom, že šlo ve skutečnosti o vraždu, podpořil i fakt, že Dudley se pohřbu své ženy nezúčastnil.
Kromě toho se španělský velvyslanec u anglického dvora nechal slyšet, že v jednom rozhovoru, který se uskutečnil jen několik měsíců před smrtí Amy, Dudley řekl, že do roka bude „v novém postavení“. Toto tvrzení tak potvrzovalo zvěsti, že svou ženu zabil, aby se mohl oženit s královnou.
Pokud to byl jeho skutečný plán, tak nevyšel. Historikové totiž tvrdí, že právě skandál kolem smrti Amy zabránil tomu, aby se Alžběta za Roberta Dudleyho opravdu provdala.
Sebevražda následníka trůnu (1889)
Dne 30. ledna 1889 byl dědic rakousko-uherské říše nalezen mrtvý ve svém loveckém zámečku v Mayerlingu po boku své mladé milenky. Korunní princ Rudolf nejprve zastřelil baronku Marii Vetserovou a poté obrátil zbraň proti sobě.
Císař František Josef I. nechtěl, aby se veřejnost dozvěděla pravou příčinu a způsob smrti následníka trůnu, a učinil pro to vše, co bylo v jeho silách. Rudolfova manželka Stephanie ale později zveřejnila princův údajný poslední dopis, ve kterém se k plánu sebevraždy přiznal.
Kotzeho aféra (1891)
Dvorem posledního německého císaře Viléma II. otřásl v roce 1891 skandál, když jeho sestra princezna Charlotta pozvala na zámek Jagdschloss Grunewald příslušníky šlechty, aby se oddávali orgiím. Soukromé podrobnosti o účastnících večírku a sexuálních aktech, které prováděli, byly totiž následně zveřejněny v sérii anonymních dopisů, které obsahovaly i grafické kresby.
Král z údajného autorství dopisů obvinil svého ceremoniáře Leberechta von Kotzeho a nechal ho uvěznit. Jeho vinu se ale nepodařilo prokázat, a tak byl propuštěn. Po propuštění začal ceremoniář vyzývat muže, kteří se večírku účastnili, k soubojům v naději, že se mu podaří zjistit, kdo ho očernil.
V jednom ze soubojů nakonec zemřel. Historikové dnes označují za pravděpodobného „udavače“ paradoxně samotnou princeznu Charlottu.
Abdikace Eduarda VIII. (1936)
Eduard VIII. byl prvním anglickým panovníkem, který dobrovolně abdikoval. Koruny se vzdal v roce 1936 poté, co výběr jeho budoucí nevěsty vyvolal celonárodní skandál. Američanka Wallis Simpsonová byla dvakrát rozvedená, a technicky vzato byla dokonce stále vdaná za svého druhého manžela, když si začala románek s následníkem britského trůnu.
Králova volba partnerky byla předmětem debaty v parlamentu a dostala se na titulní stránky novin v celé Británii. Všechny ale překvapilo, když se Eduard VIII. 10. prosince 1936 vzdal britského trůnu. O den později v rozhlasovém vysílání vysvětlil svou volbu slovy: „Zjistil jsem, že je nemožné nést těžké břemeno odpovědnosti a plnit povinnosti krále, jak bych si přál, bez pomoci a podpory ženy, kterou miluji.“
Někteří historikové dnes tvrdí, že skandál s manželstvím byl jen zástěrkou pro mnohem znepokojivější králův rys – jeho sympatie k nacismu. Po svatbě se Simpsonovou v roce 1937 strávil bývalý král část líbánek v nacistickém Německu, kde se setkal se zakladatelem gestapa Hermannem Göringem, ministrem propagandy Josephem Goebbelsem, a dokonce i se samotným Hitlerem.
Winston Churchill měl během druhé světové války takové obavy o Edwardovu loajalitu, že ho jmenoval guvernérem Bahamských ostrovů a „ponechal“ ho tam po celou dobu války.
Španělská bratrovražda (1956)
Dne 29. března 1956 byl čtrnáctiletý infant Alfonso střelen do čela revolverem ráže 22 mm. O tom, co se té noci stalo, existuje několik různých svědectví, ale jedno je jasné – střelcem byl s největší pravděpodobností princův bratr Juan Carlos, kterému bylo osmnáct let.
Jejich otec po výstřelu údajně vtrhl do místnosti a pokusil se syna oživit, ale mladík mu zemřel v náručí. Smrt byla označena za nešťastnou náhodu, ke které došlo při společném čištění zbraně, pitva nebyla provedena. Po pohřbu otec pistoli, z níž padl osudný výstřel, hodil do moře.
Toto byla jen jedna z prvních kontroverzí budoucího španělského krále Juana Carlose I. V roce 2014 pod nátlakem abdikoval a v roce 2020 po sérii finančních skandálů svou zemi opustil.
Zdroj: nationalarchives.gov.uk, politico.com, nytimes.com, theguardian.com
