Světový den pozdravů sice připadá na 21. listopad, avšak se 14. dubnem se pojí jeden český pozdrav. Právě tento den před 170 lety, tedy v roce 1851, začala sbírka na výstavbu Národního divadla v Praze, s níž úzce souvisí. Pozdravení patří k naprostým základům společenské interakce, je to základní gesto slušnosti. Podle způsobu tvoření můžeme české pozdravy rozdělit do několika skupin – přání pěkného dne nebo jeho části (dobré ráno, hezký večer), přízně vyšší moci či úspěchu (zlom vaz), dále pak vyjádření jisté podřízenosti či respektu k druhé osobě (má úcta, služebníček) a existují i pozdravy, které vznikly jinak (ahoj, čau). Nás však bude zajímat jeden konkrétní pozdrav, a sice nazdar.
Na zdar důstojného Národního divadla
Vznik Národního divadla představoval ve své době jasnou demonstraci toho, že český národ žije a touží po samostatnosti. Myšlenka jeho výstavby se rodila už od podzimu roku 1844, na konci ledna roku 1845 vydal stavovský výbor českého sněmu „privilej na vystavění, zařízení, vydržování a řízení“ vlastního českého divadla. Po vyhlášení sbírky na podporu výstavby reprezentativní budovy, tedy 14. dubna 1851, začali chodit výběrčí s pokladničkami s heslem „Na zdar důstojného Národního divadla“.
Již po prvním roce sbírek mohlo dojít k zakoupení pozemku na vltavském břehu naproti Hradčanům. Období Bachova absolutismu sice vedlo ke zřízení Prozatimního divadla a k oddálení položení základního kamene Národního divadla, myšlenka výstavby však nebyla v žádném případě opuštěna.
Zdar, nazdar, nazdárek
Sbírka se nekonala pouze v Praze, ale po značném území dnešní České republiky a přispívali na ni lidé ze všech společenských vrstev. Ke slavnostnímu položení základního kamene Národního divadla pak došlo 16. května 1868 a k otevření 11. června 1881. Rozsáhlost sbírek vedla k tomu, že lidé začali heslo „na zdar“ používat i jako pozdrav, a to i na Slovensku.
Pozdrav velmi rychle zlidověl, o čemž svědčí i to, že jej roku 1862 jako spolkový pozdrav schválili v pražském Sokolu, a to krátce po svém založení spolu se spolkovou vlajkou. Ve svém názvu jej později nesla i rota český dobrovolníků NA ZDAR, která na začátku první světové války tvořila základ československých legií ve Francii. V armádě se pozdrav používá dodnes, v Sokolu též a za svůj jej přijali i čeští skauti.
Pozdrav nazdar získal časem mnoho podob, ostatně jako mnohé další české pozdravy. Můžete se tak setkat s jeho variantami jako jsou například: zdar, nazdárek, zdárek či zdarec.
Zdroje: narodni-divadlo.cz, Wikipedia, iprima.cz, radio.cz
