Jako značky pro vězně v koncentračních táborech se používaly převážně trojúhelníky. Každý měl jinou barvu a odlišoval tak vězně od sebe a někdy se přidávaly také pruhy, které sloužily pro ještě konkrétnější odlišení. Nacisti se k lidem v těchto táborech chovali jako ke zvířatům a stejně tak si je i označovali. Zní to hrozně, ale bylo to tak. Co které značky znamenaly?
Obrácený trojúhelník
Jelikož vězňů bylo mnoho, nacisté si pomáhali značením, které představovalo obrácené trojúhelníky. Ty totiž slouží také jako dopravní značky, které na něco upozorňují, v tomto případě měli značky upozorňovat na původ, rasu, vyznání nebo sexuální orientaci vězňů. Trojúhelníky byly látkové a vždy měly nějakou barvu, podle toho pak dozorci poznali, proč tam daný vězeň je a z jakého důvodu. To jim umožnilo snadněji a rychleji vězně rozdělit, popřípadě jim přidělit nějakou práci či úkol. Pokud strážný například viděl vězně se zelenou skvrnou, věděl, že jde o usvědčeného zločince a jako takový se dobře hodil na práci kápa – tedy strážného z řad vězňů, který měl na starosti nastolení pořádku ve skupině.
Rozdávaly se také podezřelé únikové znaky a tito vězni nemohli vykonávat práci mimo oplocení tábora, protože by se pravděpodobně pokusili utéct. Označovaly se také národnosti, a pokud měl někdo na oblečení našité písmeno F, znamenalo to, že jde o Francouze. Ti pak byli vyzývání, aby překládali. Nejznámější je pak bezpochyby růžový trojúhelník, který označoval homosexuály. Tento znak slouží jejich komunitě dodnes k symbolizaci práv homosexuálů.
Jak fungoval systém
Jakmile se vězeň dostal do tábora, přestalo existovat i jeho jméno. Tedy alespoň pro nacisty. Vězni dostali na ruku vytetované své identifikační číslo a na oblečení přišitou značku. Pro dozorce šlo o důležitý systém, protože jen tak měli možnost se mezi těmi tisícovkami vězňů alespoň nějak vyznat. Pro samotné vězně šlo ale o ponižující označení, které jim bralo jejich lidskost. V každém z koncentračních táborů byl odlišný značkovací systém. Podle velikosti tábora se systém zmenšoval nebo naopak rozšiřoval. Vůbec nejpropracovanější označovací systém vězňů měl koncentrační tábor Dachau. Právě zde také jako první začali tento systém používat poprvé.
V dnešní době se lze stále setkávat se symbolem obráceného růžového trojúhelníku. V nacistickém Německu označoval homosexuální muže, které němci posílali do koncentračních táborů a trestali je za svojí sexuální, pro němce zvrácenou, orientaci. Dnes symbol vyjadřuje v LGBT komunitě sebeurčení a hrdost.
Systém kódování
Využívalo se jednotlivých nebo dvojitých trojúhelníků a v některých táborech také dalších doprovodných značek, které znamenaly ještě přesnější odlišení. Dvojité, tedy překrývající se dva trojúhelníky museli nosit vězni židovského původu, ti ostatní nosili trojúhelník jeden. Barvy se v tomto případě přidělovaly oběma skupinám stejné, ale židé pro nacisty byli to nejhorší, takže museli být také speciálně označení.
- Červený trojúhelník označoval politické vězně, zelený zase zločince a odsouzené, tito vězni často museli zastávat funkci kápo.
- Modrý trojúhelník nosili zahraniční nucení dělníci a emigranti.
- Fialové nosili svědkové Jehovovi.
- Růžový patřil homosexuálům, bisexuálům ale také zoofilům nebo pedofilům a sexuálním násilníkům.
- Černé trojúhelníky nosili lidé, kteří byli považováni za asociální nebo plaché, patřila sem velká skupina lidí jako mentálně postižení, duševně nemocní, Romové, alkoholici nebo narkomani, žebráci a prostitutky.
- Hnědý trojúhelník pak měli jen romští muži.
Toto je jen základní rozdělení, kromě barevných trojúhelníků používali nacisté také doprovodné označení pomocí pruhů nebo písmen. Takto se označovali například političtí vězni, kteří měli ve svém červeném trojúhelníku ještě počáteční písmeno státu, ze kterého pocházeli. Pruhy se přidávaly například těžkých zločincům, recidivistům a podobně.
Systém to byl vskutku propracovaný, o to větší to nahání hrůzu.
