Druhá válka začala sotva před měsícem a brány pevnosti Fort VII – Kolumbie v Poznani na západě Polska už nesou označení SS. Ten symbol nevěstí nic dobrého, stejně jako to, že se místo přejmenuje na Konzentrationslager Posen (koncentrační tábor Poznaň). První pokusy nacistů se smrtelným plynem totiž proběhnou právě zde a k tomuto účelu budou zneužiti psychiatričtí pacienti vč. dětí, zdravotnický personál, odpůrci režimu, akademici a další nepohodlní civilisté.
Ušetřeny nebudou ani zdravotní sestřičky, ani děti
Dvacet kilometrů severně od koncentračního tábora leží malá obec Owińska, v níž se nachází psychiatrická léčebna. Na začátku roku 1940 odsud náklaďák odváží prvních 25 mužských pacientů. Zatím nikdo kromě příslušníků SS netuší, co se s nimi stane. V táboře je přebírá speciální popravčí skupina známá jako SS Sonderkommando Lange. Velí jí Herbert Lange, gestapák, který se později stane velitelem vyhlazovacího tábora Chełmno a dostane na starosti vyvraždění Židů z Lodžského ghetta.
Pacienti z psychiatrické léčebny jsou vyloženi a doprovázeni přes most a dále do zadní části tábora. Krátce nato je naženou do bývalého dělostřeleckého skladu přestavěného na primitivní plynovou komoru. Dveře utěsní hlínou a do místnosti čerpají oxid uhelnatý. Všichni se vevnitř udusí.
Záhy je vypraven další náklaďák s dalšími pacienty, někdy odjedou i tři denně. Když jsou zplynováni všichni muži, SS začnou převážet a vraždit pacientky a nakonec i děti. Zplynování neuniknou ani nechtění svědci – zaměstnanci nemocnice. Na konci téhož roku se z prázdné léčebny stávají kasárny SS.
Další pacienti umírají v mobilních plynových komorách
Ukázalo se, že tento odporný experiment funguje. Nacisté proto zřizují i mobilní plynové komory ve speciálně upravených dodávkových vozech, aby mohli zplynovat další pacienty v nedalekých léčebnách. Vozy mají zavedenou výfukovou trubici přímo do části, ve které jsou oběti převáženy. Než jsou dovezeny na místo hromadného hrobu v okolních lesích, udusí se.
V polovině roku 1940 má Lange a jeho sonderkommando na svědomí více než 1000 pacientů z Owińské, 2750 z Kościanu a 1 560 v Działdowu.
Vraždění v Poznani bylo součástí programu T4
Nacistická nauka o „rasové hygieně“ stála za zřízením tajného programu na systematické vyvražďování postižených lidí jak na území Německa, tak na území okupovaném Němci, kam spadala i značná část Polska. Program známý jako T4 začal v průběhu roku 1939, kvůli protestům katolické církve byl oficiálně ukončen v 1941, ale tajně pokračoval až do konce války a o život připravil 200 až 250 tisíc postižených.
Program T4 začal usmrcováním dětí do věku tří let, později se rozšířil i na starší děti. Probíhal podáváním léků na spaní, jejichž vlivem se rozvinul zápal plic. Děti se rovněž staly nedobrovolnými pokusnými objekty vědeckého výzkumu.
V říjnu 1939 se systematická likvidace rozšířila i na dospělé postižené a psychicky nemocné pacienty. Na nich se následně testovala účinnost různých postupů vraždění. Plynové komory z tohoto děsivého testování vycházely jako nejefektivnější a byly proto použity o pár let později ve vyhlazovacích táborech.
Fotky s ledním medvědem se staly symbolem národní hrdosti. Uhodnete, kde se tento nápad vzal?
Konzentrationslager Posen fungoval až do roku 1944
Koncentrační tábor v Poznani dál oficiálně fungoval jako dočasný a vězeňský tábor pro místní civilisty, ale podle některých historiků by se měl rovněž nazývat vyhlazovacím. Vězni, kteří neskončili v plynové komoře (zrušené v roce 1942), zde byli mučeni, nuceni nosit těžké kameny po „schodišti smrti“ a vražděni zastřelením nebo ubitím. Z tábora se v roce 1944 stal průmyslový areál a vězně transportovali jinam. Dokumenty byly zničeny, ale odhaduje se, že zde zemřelo 10 až 15 tisíc lidí.
