Manchesterská mumie: Hannah Beswick se bála pohřbení zaživa, balzamovat ji nechali nejspíš proti její vůli

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Návštěvníci muzea Manchester Natural History Society údivem zvedají obočí, když procházejí kolem nefalšovaných mumií. Ve vstupní hale se nacházejí hned tři, jedna peruánská, jedna egyptská a ta třetí britská. Jedno balzamované tělo totiž patří jisté Hannah Beswick, která trpěla tak utkvělou představou, že ji pohřbí zaživa, že ve své poslední vůli uvedla přání být uložena do země, až bude neodvolatelně a nezpochybnitelně mrtvá. Její rodinný lékař si to vyložil po svém.

Hannah Beswick se narodila v roce 1688 do majetné rodiny Johna a Patience Beswickových. Po smrti otce zdědila značné bohatství. Panickým strachem z pohřbení zaživa, tedy tafefobií trpěla od chvíle, co lékař špatně diagnostikoval smrt u jejího bratra. Muže už skoro ukládali do hrobu, stačilo zavřít víko rakve, když si jeden svědek všiml, jak mrkl. O pár dní později nabyl plného vědomí a žil ještě několik let.

V této době se jednalo o poměrně častý problém. Medicína nedokázala spolehlivě odlišit hluboké bezvědomí od smrti a omylem pohřbených zaživa mohly být stovky až tisíce.

Nechal ji doktor balzamovat navzdory její vůli?

Hannah zemřela v roce 1758 ve svých 70 letech. Jako velmi majetná žena si mohla dovolit do své poslední vůbec uvést jedno zvláštní přání. Předem se také dohodla s rodinným doktorem Charlesem Whitem na tom, že ji bude po smrti pravidelně kontrolovat, zda nejeví známky života. Pravděpodobně ji měl sledovat do chvíle, kdy se její tělo začne rozkládat, a teprve poté ji mohl nechat pohřbít pod zem. Na tyto účely mu věnovala větší peněžní obnos.

Nedochovala se žádná informace o tom, že by si přála být balzamována, White ale přesně to udělal. Jakmile nabyl jistoty, že je žena opravdu mrtvá, její tělo mumifikoval, zavřel je do starého pouzdra na hodiny a zařadil je k dalším medicínským kuriozitám ve své sbírce. Zájemce o prohlídku neodháněl, spíše naopak.

Muzejním exponátem si zřejmě být nepřála

Proč tak učinil, už se zřejmě nedozvíme. Jedna teorie uvádí jeho badatelskou činnost v oblasti lidského těla, jiná zase zmiňuje chamtivost. Jako vykonavatel poslední vůle Hannah Beswick si mohl nechat ze svěřených peněz vše, co zbude po jejím pohřbu. Když ale tělo nepohřbil vůbec, mohl si nechat nemalý obnos celý.

Když White zemřel, mumii opatroval jeho kolega doktor Ollier. Po jeho smrti v roce 1828 se dostala do manchesterského muzea. Lidé o prohlídku tohoto exponátu opravdu stáli, žel se nedochovala žádná fotografie, na němž by byl zachycen. Od místního historika Philipa Wentwortha víme pouze to, že tělo stažené silnou látkou zůstávalo zachovalé, ale obličej sesychal a černal. Uloženo bylo ve skleněné rakvi. Ať už v její poslední vůli stálo cokoli, tohle tam pravděpodobně nebylo.

Jak probíhala mumifikace se nedochovalo

Přesný popis postupu mumifikace tohoto těla se také nedochoval. Ví se však, že White studoval u anatoma Williama Huntera, který vyvinul systém arteriálního balzamování. Předpokládá se tedy, že White použil stejný nebo podobný postup. Z těla vytlačil krev a vyjmul orgány. Do cév vpustil nejdříve směs terpentýnu a vermilionu, následně pak terpentýnu a rumělky. Tělo se omylo alkoholem, bylo vyplněno směsí kafru a pryskyřice a uloženo do sádry, která pohltila zbývající vlhkost. Na závěr došlo k potření dehtem.

Je jasné, že mumifikované tělo už neobživne, přesto se Hannah řádného pohřbu dočkala až o 110 let později v roce 1868, kdy ji konečně prohlásili za „neodvolatelně a nezpochybnitelně mrtvou“. Uložili ji do neoznačeného hrobu na Harpurhey Cemetery.

Zdroje: Wikipedia, historic-uk.com, allthatsinteresting.com

Autor: Martin Liška
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz
ZAVŘÍT