Ve třinácti se Levko přidal k protisovětskému odboji a pracoval, aby pomohl matce uživit rodinu. Ve čtrnácti už stál před soudem a mířil do gulagu, kde dál pokračoval v odbojové činnosti – psal protikomunistické básně, organizoval útěk. Ze sovětského koncentračního tábora se dostal po šesti letech a zamířil i s matkou a sestrami za otcem do Československa. Veřejnost se o jeho silném životním příběhu dozvěděla až letos díky organizaci Post Bellum, která jej zařadila do sbírky Paměť národa.