Když se řekne zmrzlina, mnohým z nás se automaticky vybaví ta italská. Podle legendy ale zmrzlinu vynalezli staří Číňané, do Itálie ji pak přivezl Marco Polo, do Francie Kateřina Medicejská a do Ameriky Thomas Jefferson. Pravdu o oblíbené letní chlazené pochoutce není snadné odhalit, pojďme se o to ale přesto pokusit.
Co říkají historické prameny?
Ledové nápoje a dezerty jsou známy nejméně od roku 4000 př. n. l., kdy si bohatí Sumerové podél řeky Eufrat nechávali stavět ledové domy, aby se zbavili letních veder v Mezopotámii.
V pátém století př. n. l. se v ulicích Atén prodával sníh, který se pravděpodobně používal k chlazení vína, a římský císař Nero si rád pochutnával na ledovém nápoji s medem. Prameny pocházející z čínské dynastie Tchang pak popisují sladký nápoj z ledového buvolího mléka s přídavkem kafru.
Počátky zmrzliny v Asii
Chlazené osvěžující nápoje byly oblíbené také v islámském světě. Slovo sorbet pochází z tureckého výrazu sherbet, který se používal pro širokou kategorii slazených nápojů, často chlazených sněhem.
Faloodeh, perská pochoutka z tenkých „nudlí“ v chlazeném sirupu, pochází též z doby před mnoha staletími. V Indii si mughalští císaři v 16. století pochutnávali na kulfi, což je indická verze zmrzliny. Na rozdíl od klasické zmrzliny se kulfi nešlehá, takže vzniká hustý dezert podobný mraženému pudinku.
První ověřené záznamy o kulfi jsou téměř současné s prvními doklady o mražených sorbetech a zmrzlinách v Evropě. V obou případech umožnil tento průlom poznatek, známý mnoha lidem v arabském světě již od 13. století, že led smíchaný se solí uvede do pohybu exotermickou chemickou reakci, při níž vznikne směs s mnohem nižším bodem tuhnutí než voda.
Ponořeny do lázně s exotermickým solným roztokem se v různých tekutých směsích snadno vytvářely krystalky ledu. Pravidelným mícháním, které zabraňovalo tvorbě velkých ledových krystalů, vznikla zmrzlá pěna, která se dala nabírat.
Italská zmrzlina
První evropské zmrzliny a sorbety byly pravděpodobně vyrobeny v Itálii na počátku 16. století. První popisy těchto dezertů pocházejí z 20. let 16. století a v polovině století již byly velmi oblíbenou součástí banketů v Paříži, Florencii, Neapoli i ve Španělsku.
Na konci 17. století Antonio Latini publikoval kuchařskou knihu receptů, která obsahovala i kapitolu o zmrzlinách a sorbetech. Mezi recepty se vedle klasických, jako byly ty s citrusy či piniovými oříšky, objevily neobvyklé varianty, například s příchutí lilku nebo dýně.
Zmrzlina a Amerika
Zmrzlina se dostala přes Atlantik s evropskými kolonisty. George Washington koupil mechanický zmrzlinovač pro své sídlo na Mount Vernonu již v roce 1784, tedy ve stejném roce, kdy Thomas Jefferson působil jako diplomat v Paříži, kde se zamiloval do francouzské zmrzliny. Podle historických pramenů sám Jefferson, když byl prezidentem, podával zmrzlinu ve svém sídle nejméně šestkrát.
Koncem 19. století se Amerika stala horkou půdou pro inovace v oblasti zmrzliny. V roce 1874 namíchal filadelfský lékárník první zmrzlinovou limonádu. Zmrzlinový pohár, o jehož vynalezení se hlásí hned několik měst na americkém Středozápadě, pochází z roku 1881.
Vaflový kornout se proslavil, když byl v roce 1904 představen na světové výstavě v St. Louis, a nanuky byly patentovány v roce 1923. Mražený jogurt se objevil až v 70. letech 20. století.
Zdroj: storicang.it, kitchenstories.com
