V roce 1962 vypukla takzvaná kubánská krize, někdy též označovaná jako karibská krize. Přičemž hrozilo, že vypukne jaderný konflikt – a to v důsledku rozmístění sovětských raket na Kubě. Tímto rozmístěním reagoval Sovětský svaz na umístnění amerických raket v Turecku. Spojené státy následně vyhlásily blokádu Kuby, aby zabránily dopravě dalších raket na toto území. Až po dlouhém jednání se všechny strany domluvily.
Nelehká situace sovětského premiéra
Sovětský premiér Nikita Chruščov nebyl zrovna v lehké situaci, když se rozhodl pomoci Kubě, která se obávala invaze ze strany Spojených států. SSSR pak tajně převezly rakety na Kubu. Šlo vlastně o odpověď na rozmístění amerických raket Jupitera a Thora v Turecku a v Itálii. Jenže sovětské balistické rakety středního doletu na Kubě mohly dost výrazně ohrožovat Spojené státy americké. Tyto rakety by totiž mohly bez větších problémů zasáhnout většinu východních států USA a to během několika minut od jejich vypuštění z Kuby.
14. řijna přelétl nad kubánským územím americký špionážní letoun U-2, který pořídil přes 900 snímků. Z nich se následně USA dozvěděly, že Sovětský svaz již zahájil rozmísťování balistických střel na území Kuby. Po pečlivém zvážení všech možností, kdy se přemýšlelo i o okamžité invazi na Kubu nebo o leteckých úderech na známé pozice rozmístěných raket, se prezident John F. Kennedy rozhodl uvalit na Kubu námořní karanténu, která měla zabránit další dopravě raket na toto území. Kennedy karanténu oznámil 22. října 1962 a připomněl, že jakékoliv pokusy o dopravení raket přes tuto blokádu budou brány jako útok a Američtí vojáci se budou bránit.
Během jednoho ze špionážních přeletů byl 27. října nad územím Kuby sestřelen letoun U-2. Pilot nepřežil. Mělo se za to, že sestřelení letounu nařídil Sovětský svaz. Ukázalo se však, že ten o tomto činu neměl žádné informace a rozkaz přišel z kubánského velení. Tato událost ještě více vyeskalovala napjatou situaci.
Na pokraji jaderné války
Situace se stále vyhrocovala. Obě dvě velmoci mobilizovaly svá vojska, svět se připravoval na možnost jaderného konfliktu. Během následujících dnů všechny sovětské lodě, které směřovaly na Kubu, vždy na poslední chvíli změnily kurz směrem od karanténní zóny. Dvě světové velmoci se najednou vznášely až příliš blízko jaderné války. Po celou dobu se v extrémně napjaté situaci mezi Kennedym a Chruščovem vyměňovaly důležité zprávy. V jednom ze zaslaných dopisů zaslal prezident Kennedy ultimátum, ve kterém požadoval stažení všech jaderných střel z území Kuby a to do 48 hodin. Chruščov, pro mnohé překvapivě, kapituloval a informoval prezidenta Kennedyho, že veškerá práce na raketových stanovištích bude zastavená, a že rakety umístěné na Kubě se vrátí zpět do Sovětského svazu.
Aby Kennedy mohl oplatit tento krok, slíbil, že Spojené státy nikdy Kubu nenapadnou. Prezident dále tajně slíbil, že budou staženy i jaderné rakety, které Spojené státy během minulých let rozmístily v Turecku. Koncem listopadu pak krize skončila úplně, protože obě dvě strany dostály svým slibům.
Krom stažení sovětských jaderných střel z Kuby a amerických střel z Turecka a Itálie, se dále USA během vyjednávání se Sovětským svazem zavázaly, že nikdy neprovedou invazi na Kubu.
Rozčilený Fidel Castro
Kubánský komunistický vůdce Fidel Castro byl ale ústupem Sovětského svazu velmi rozhořčen. Ovšem tváří v tvář nemohl čelit ultimátu Spojených států a nebyl tak schopen jakkoliv jednat. Kubánská raketová krize znamenala vyvrcholení akutně protichůdného období v americko-sovětských vztazích.
Krize také označila nejbližší bod, kterého svět kdy dosáhl v otázce jaderné války. Obecně se také věří, že ponížení Sovětů na Kubě hrálo důležitou roli v Chruščovově pádu z moci.
