Krátkozrakost patří celosvětově mezi nejčastější problémy, které souvisejí s lidským zrakem. V roce 2020 bylo na světě přibližně 2,6 miliardy krátkozrakých lidí a tyto počty v následujících letech podle odhadů prudce vzrostou. Ať se již krátkozrakost neboli špatné vidění na dálku týká i vás či nikoli, možná vás již někdy napadlo, jak to vlastně dělali krátkozrací lidé předtím, než byly vynalezeny brýle.
Nejdříve vznikly brýle pro dalekozraké
O problémech s krátkozrakostí psal již Aristoteles kolem roku 350 př. n. l. Nicméně obecně se toho bohužel o tom, jak se lidé vypořádávali s krátkozrakostí před vynálezem prvních rozptylných čoček v 15. století, příliš neví. Zajímavé už je samo to, že brýle na krátkozrakost vznikly až později než jiné typy brýlí. Dochovaly se například ručně vyrobené spojné čočky ze 13. století, které se používaly k léčbě věkem podmíněné ztráty zraku, dnes bychom je nazvali brýlemi na čtení. Ne náhodou pochází první brýle ze severní Itálie, která byla centrem sklářského průmyslu. Podobná technologie pomocí čoček ale byla použita k léčbě krátkozrakosti až za dalších téměř 200 let. Jeden z prvních známých příkladů rozptylné neboli konkávní čočky se objevuje na portrétu papeže Lva X. z počátku 16. století, který namaloval italský mistr Rafael.
Nutno dodat, že první brýle měly více společného s lupami než s dnešními brýlemi. Byly těžké, náchylné na rozbití a jen velmi těžko je šlo nosit dlouhodobě na obličeji. Až po roce 1700 se objevily dlouhé nástavce brýlí, které přiléhaly k hlavě, a umožnily lidem nosit brýle po celý den. Specializovaní oční lékaři se objevili až v průběhu devatenáctého století, do té doby si lidé vybírali brýle sami metodou pokusu a omylu, často u podomních prodejců.
Krátkozrakost dnes a krátkozrakost v minulosti
Míra krátkozrakosti v posledních desetiletích prudce vzrostla a vědci předpokládají, že do roku 2050 bude krátkozraká polovina světa. Nedávná studie College of Optometrists například zjistila, že krátkozrakost je nyní mezi dětmi ve Velké Británii více než dvakrát častější, než tomu bylo v 60. letech 20. století. V některých asijských zemích se výskyt krátkozrakosti zvýšil ještě více a například v jihokorejském Soulu je nyní krátkozrakých přibližně 95 % mladých mužů.
Lékaři se stále snaží zjistit příčinu tohoto negativního trendu. Zatímco někteří viní především genetické příčiny nebo nárůst čas stráveného před obrazovkami, jiní vědci zjistili, že u dětí, které tráví méně času venku, se krátkozrakost projevuje častěji. Bez ohledu na to, co je přesnou příčinou tohoto trendu, je pravděpodobné, že krátkozrakost v minulosti nepostihovala tolik lidí jako nyní.
Krátkozrací mistři
Pozdní vznik brýlí na korekci krátkozrakosti naznačuje, že léčba malého počtu lidí s krátkozrakostí nebyla považována za prioritu a že si lidé s touto vadou museli svým způsobem vystačit sami. Ví se také, že vzhledem k této vadě často vykonávali určitá specifická povolání, kde krátkozrakost nebyla problémem. Například byli v minulosti ceněni ve středověkých evropských klášterech, kde iluminace rukopisů a malování biblí vyžadovaly drobné a přesné tahy štětcem.
Zdroj: npr.org, statista.com, college-optometrists.org, iovs.arvojournals.org
