Tvrdí muži s šestirannými pistolemi a klobouky s širokou krempou, tak si většina z nás pod vlivem amerických filmů představuje kovboje. Co když vám ale řekneme, že tento obraz není úplně přesný? Jak vypadal skutečný život těchto mužů?
Kovbojové bez koně
Co se vám vybaví, když se řekne kovboj? Klobouk, přezka na opasku, boty, ostruhy a kůň. Pravdou je, že na konci 19. století mnohem více kovbojů na koních nejezdilo, než jezdilo. Proč?
Po zimě roku 1885 se situace na Divokém západě výrazně změnila v neprospěch kovbojů, kteří jezdili na koni. Počasí té zimy bylo zničující. Mnoho kusů dobytka bylo ztraceno ve sněhových bouřích a dalších nepříznivých povětrnostních podmínkách.
Majitelé rančů utrpěli obrovské ztráty, což navždy změnilo způsob jejich podnikání. Dny dlouhých honů dobytka na vzdálené pastviny byly pryč. Dobytek se začal chovat mnohem blíže domovu.
Nepomohlo ani to, že se každým rokem rozšiřovaly městské oblasti a s tím, jak se Západ „dobýval“, se snižovala potřeba drsných způsobů z minulosti. Kovbojové se z honáků dobytka stali těmi, kdo zůstávali blízko domova a doslova spravovali ploty.
Kovbojové a velbloudi
Nejenže kovbojové nejezdili na koních tak často, jak se všeobecně líčí, ale nebývale často jezdili na zvířatech, o kterých bychom to nikdy nepředpokládali – na velbloudech.
Americká vláda přivezla stovky velbloudů do táborů v Arizoně, aby vyzkoušela, zda tato zvířata vydrží ve zdejších pouštích stejně jako na Sahaře. Soukromí dovozci přiváželi velbloudy též do oblastí Kalifornie a Nevady.
Po vypuknutí občanské války skupina vojáků Konfederace přepadla velký tábor, kde byli velbloudi drženi, a vypustila zvířata do pouštní divočiny. Ještě několik let poté majitelé pozemků v Arizoně a Kalifornii odchytávali zatoulané velbloudy a využívali je na rančích. Pro všechny kovboje, kteří neměli po ruce koně, pak byla možnou náhradou jízda na velbloudovi.
Kovbojové, hygiena a nemoci
Pravdou je, že práce kovboje nebyla zrovna čistým povoláním, většina z nich tak byla neustále špinavá. Pokud se koupali, pak tak činili zejména v potoce či jezeře.
S nedostatečnou hygienou, kočovným způsobem života a návštěvami nevěstinců souvisela též skutečnost, že mnoho kovbojů bylo nositeli hned několika pohlavně přenosných chorob.
Kovbojové a homosexualita
Když se v roce 2005 dostal do kin snímek Zkrocená hora, mnozí diváci byli jeho příběhem šokováni. Pravdou však je, že homosexuálního chování bylo mezi kovboji víc, než by se dalo čekat.
Historici tvrdí, že samotná povaha této práce, tedy dlouhodobý pobyt o samotě s jiným kovbojem, tomu do značné míry napomáhala. Byly dokonce nalezeny i milostné básně, které si kovbojové psali.
Kovbojové a zbraně
Je velmi běžné si kovboje představovat jako někoho, kdo nosil zbraň a musel ji často používat. Realita ale byla poněkud jiná. Zapomeňte na Clinta Eastwooda, Johna Wayna a všechny ostatní.
Skuteční kovbojové z 19. století nebyli pistolníci připraveni v okamžiku vystřelit. Jejich pracovní povinnosti zahrnovaly stavbu a opravu plotů, vyhánění dobytka na pastviny a péči o dobytek.
Nic z toho ve skutečnosti nevyžadovalo zbraně, ledaže by se museli bránit vlkům nebo zlodějů. Navíc v mnoha městech Divokého západu byly zbraně často zakázány. Každý, kdo přijel do města, se musel odzbrojit.
Černí kovbojové
Černošských kovbojů není v populární kultuře mnoho. Až na několik výjimek, například film Nespoutaný Django, je kovbojská kultura zobrazována převážně jako kultura bělochů. Pravda je ale mnohem složitější. Někteří historici se domnívají, že až čtvrtina kovbojů v 19. století byli černoši a další čtvrtina Hispánci.
Kovbojové a nenávist obyvatel
V moderní americké kultuře jsou kovbojové respektováni a milováni. V dobách, kdy se po pláních proháněli skuteční kovbojové, ale nebyli vnímáni jako něco výjimečného. A v některých společenských kruzích se na ně ve skutečnosti pohlíželo jako na poněkud méněcenné.
Kovbojové byli všeobecně považováni za zlé, hrubé, páchnoucí a nevzdělané opilce a tuláky. Ubližovaly jim i povinnosti, které museli na pastvinách vykonávat. Na východ od Mississippi byli kovbojové z počátku 19. století nechvalně proslulí tím, že hnali dobytek po polích farmářů, kterým ničili úrodu.
Změnu přineslo až 20. století, doboví spisovatelé začali nostalgicky vzpomínat na život před jejich verzí modernity a společně s ranými hollywoodskými filmaři přinesli veřejnosti nové kovboje.
Už to nebyli zapáchající opilci, ale drsní a stoičtí hrdinové, kteří dobývali Ameriku. Pečlivě vytvořený obraz se vžil a nyní se zdá, že takto kovboje zná celý svět.
Zdroj: history.com, smithsonianmag.com, historythings.com
