Pozdně gotický mostecký kostel Nanebevzetí Panny Marie měří na délku 60 metrů, na šířku a výšku 30 metrů a se speciální výztuhou vážil 12 000 tun. Musel ustoupit těžbě uhlí, ale na rozdíl od jiných památek v dotčené části Mostu měl štěstí – po kolejích jej převezli na nové místo, kde stojí dodnes. Od fascinujícího projektu letos na podzim uběhne 45 let.
Na stavbu se pořádala sbírka
Na původním místě dnešní kostela stála od poloviny 13. století raně gotická bazilika. Při požáru města v roce 1515 však byla stavba z velké části zničena. O dva roky později se začal projektovat nový kostel. Město však na financování nestačilo a se svolením papeže, církve a krále uspořádalo odpustkovou sbírku.
V polovině 16. století byla dokončena hrubá stavba s renesančními portály, ale při dalším požáru v Mostě došlo opět i k poškození kostela. Opravy skončily až na začátku 17. století. Dalších velkých oprav a úprav se kostel dočkal v druhé polovině 19. století, menších pak ve 30. letech 20. století.
Lidé tu neměli kořeny, proto neprotestovali
Od 50. let 20. století se začalo Mostecko velmi měnit. Soustavná důlní činnost v této oblasti sice probíhala již od 17. století, ale teprve s nástupem minulého režimu se začala upřednostňovat povrchová těžba velkého rozsahu. Tomu muselo ustoupit množství menších i větších obcí a tento osud se nevyhnul ani Mostu.
Místní obyvatelé však v této krajině žili krátce na to, aby se s ní cítili nějak výrazně spoutáni. Většinou se jednalo o přistěhovalce za odsunuté Němce. Nejspíš z tohoto důvodu nikdo výrazně neprotestoval, když se rozhodlo o bourání historické části města. Dnes už o tom mluví jako naprosté komunistické bezohlednosti, která se při otázce získávání uhlí nezastavila před ničím.
Trénovali na stěhování domů
O obětování Mostu se rozhodlo na začátku 60. let. Jen proti demolici kostela se postavili odborníci a začalo se řešit, co s ním. Návrhů padlo několik, mj. i ponechání na místě – stavba by pak trčela v měsíční krajině mezi rypadly. Dále přicházel v úvahu přesun, a to buď v rozebraném stavu, nebo v celku. Poslední možnost nakonec zvítězila.
Přípravy zabraly mnoho let. Nikdo by si netroufl naložit rovnou kostel, tak velkou stavbu zatím nikdo nestěhoval. Technologii proto trénovali na menších stavbách, např. vilách. „Odstrojení“ a zpevnění církevní stavby samo o sobě zabralo pět let. Nakonec se postupně odbourávaly chrámové základy, které nahradila železobetonová konstrukce a silné rošty.
Unikátní přesun se dostal i do Guinnessovy knihy rekordů
V polovině září 1975 přípravy vrcholily. Kostel bylo třeba naložit na 53 transportních podvozků, které mohly s milimetrovou přesností vyrovnávat terénní nerovnosti. Stavbu navíc zajišťovala čtyři hydraulická ramena. V interiéru se nacházel počítači vybavený velín, odchylky hlídaly vodováhy a elektronická čidla. Kolos brzdily hydraulické válce.
Čtěte také: Jim Jones a Chrám lidu: Největší hromadná sebevražda zaznamenala 909 obětí.
Na cestu dlouhou 841 metrů se tento věru obří náklad vydal na sklonku měsíce. Pohyboval se po čtyřech kolejích rychlostí 1,2 – 3,2 cm za minutu a na své nové stanoviště dorazil 27. října po 500 hodinách. Následovala několikaletá práce restaurátorů. Ke zpřístupnění pro veřejnost došlo až po více než 10 letech, k opětovnému vysvěcení až po revoluci.
Tuto dosud nevídanou akci, která vyšla na 150 milionů tehdejších korun, sledovala celá republika a dozvěděli se o ní i v zahraničí. Na několik desetiletí se tato událost dostala i do Guinnessovy knihy rekordů jako nejtěžší předmět převážený po kolejích. Teprve v roce 2004 vytvořili nový rekord Číňané.
