Korunovace je obřad, který označuje formální nástup panovníka na trůn. Tato událost je obvykle směsicí politických a náboženských rituálů bohatých na okázalost, tradice a symboliku. U korunovací britských panovníků to platí dvojnásob. Kdo je na seznamu hostů? Co vše se během korunovačního ceremoniálu odehrává?
Co lze vyčíst ze seznamu hostů
Seznam hostů britských korunovací zahrnuje členy královské rodiny a hlavy států z celého světa, se zvláštním důrazem na země Commonwealthu, premiéra a vládu Spojeného království i přátele královské rodiny. Kdo není na obřad pozván, může být stejně zajímavé jako to, kdo je na seznamu hostů.
Například korunovace Alžběty II. v roce 1953 se příznačně nezúčastnil Sovětský svaz, důvodem byla studená válka. Ani to, že jste členem královské rodiny, nezaručuje pozvání, své o tom věděli vévoda a vévodkyně z Windsoru, bratr a švagrová krále Jiřího VI., kteří se nesměli zúčastnit jeho korunovačního obřadu v roce 1937. A v roce 1831 král Jiří IV. zakázal účast na korunovaci své vlastní manželce královně Karolíně.
Korunovace je obvykle záležitostí pouze dospělých, čtyřletý princ Charles se v roce 1953 stal prvním dítětem, které se zúčastnilo korunovačního obřadu svých rodičů.
Průběh korunovačního obřadu
První částí obřadu je představení panovníka přítomným autoritám. Následuje složení panovnického slibu neboli přísahy, kdy panovník slibuje, že bude vládnout království v souladu se zákonem, spravedlností a milosrdenstvím. Od přijetí zákona o korunovační přísaze v roce 1689 přísahá panovník také na podporu anglikánské protestantské církve.
Následně panovník usedne na korunovační křeslo krále Eduarda, zatímco arcibiskup z Canterbury ho pomaže svatým olejem. Následuje investitura a vlastní korunovace, kdy panovník obdrží korunovační klenoty, jako je jablko, žezlo a korunovační prsten. Když arcibiskup z Canterbury nasadí novému panovníkovi na hlavu korunu svatého Eduarda, shromáždění provolává „Bůh ochraňuj krále“. V ten okamžik se též po celém království rozezní zvony a z londýnského Toweru zazní salva z šedesáti dvou děl. Následně je panovník přiveden na trůn k intronizaci, kde následně přijímá pocty od vysokých církevních a šlechtických představitelů.
Liber Regalis neboli „královská kniha“ je iluminovaný rukopis, který podrobně popisuje průběh korunovačního obřadu. Byla napsána latinsky v roce 1382 a do angličtiny byla přeložena v roce 1603 pro korunovaci Jakuba I. Průběh korunovace je tak od 14. století téměř neměnný.
Koruna svatého Eduarda
Ne mnoho lidí ví, že nádherná koruna svatého Eduarda, kterou jsou britští králové korunováni, je vlastně replika. Byla vyrobena v roce 1661 pro korunovaci krále Karla II. podle původní koruny svatého Eduarda, kterou nechal roztavit Oliver Cromwell. Koruna je vyrobena z 22karátového zlata, je osazena 444 drahokamy a polodrahokamy a váží téměř 2,23 kilogramu.
Koruna britského impéria
Je koruna, kterou má panovník na hlavě, když opouští Westminsterské opatství po korunovačním obřadu, a používá se při slavnostních příležitostech, jako je například slavnostní otevření nového zasedacího období parlamentu.
Tato koruna byla navržena pro korunovaci krále Jiřího VI. v roce 1937 a byla též vystavena na rakvi královny Alžběty II. Svým stylem se v mnohém podobá koruna svatého Eduarda, ale je o více než jeden kilogram lehčí. Zdobí ji 2 868 diamantů, 17 safírů, 11 smaragdů, 4 rubíny a 269 perel.
Westminsterské opatství
Britské korunovace se ve Westminsterském opatství konají od roku 1066, kdy zde byl korunován Vilém Dobyvatel. Westminsterské opatství nemá jen náboženskou nebo královskou historii, jsou zde pohřbeni též kulturní velikáni, jako byl Charles Dickens. Symbolizuje myšlenky, které činí Velkou Británii „velkou“.
Kdo za korunovaci zodpovídá?
Hraběcí maršál je funkce, kterou zastává nejvýše postavený vévoda v Anglii. Od roku 1386 ji zastávají vévodové z Norfolku. K povinnostem hraběcího maršála patří nejen organizace britských korunovací, ale také slavnostní otevření nového zasedacího období parlamentu a státních pohřbů panovníků.
Zdroj: royal.uk, thecourtjeweller.com, theguardian.com
