Uprostřed pralesa se nachází udržovaná přistávací plocha malého letiště a na ní letadlo. Na první pohled nic zvláštního, na ten druhý už si však všimnete, že něco nesedí. Ten stroj je jen bambusová atrapa. Kontrolní věž je postavená rovněž z bambusu, sedí na ní domorodci, kteří mají na hlavě „rádiová“ sluchátka z půlek kokosových ořechů a v ruce drží bambusovou napodobeninu vysílačky. Snaží se přivolat letadlo s nákladem toho nezměrného bohatství potravin, léků a dalších darů, jak se to dříve už stalo. Ti cizinci to přece dělali úplně stejně, takže to jednou musí vyjít i jim.
Mýtická postava Johna Fruma
Fenomén kargo kultu (angl. cargo = náklad) byl popsán po druhé světové válce. Během ní na Nové Guinei na zbudovanou základnu opravdu přistávala letadla s potřebným vojenským materiálem, léky a potravinami a místní domorodci z něj pokaždé také něco dostali. Když válka skončila a cizinci odešli, chtěli, aby letadla s „kargem“ létala dál, a tak dělali všechno, co před tím viděli u leteckého personálu a co předcházelo příletu stroje.
Zároveň na ostrově Tanna vznikla i jakási mýtická postava Johna Fruma, která nejspíš dostala jméno podle neurčitého vojáka, který se představil jako John from America (John z Ameriky). Další podobnou postavou byl Tom Navy. John Frum podle místních určitě dokáže letadla přivolat a přinese jim tak dlouho očekávanou hojnost. Jeho kult je stále živý a na souostroví Vanautu jeho příchod očekávají každého 15. února dodnes.
Domorodci se odmítali podřídit kolonizátorům
Ještě před válkou se ale na ostrově usadili nechtění křesťanští misionáři a koloniální úředníci z Francie a Velké Británie. Zakazovali tu tradiční zvyky a nutili je chodit do kostela. Místní proto říkají, že stařešinům se John Frum, tehdy ještě bezejmenný, zjevil už v té době a slíbil jim, že vyžene kolonizátory pryč. Místní lid tak zahodil novou víru, přestal chodit do kostela i posílat děti do školy a začal opět žít po svém tradičním způsobu.
Úředníci se s tím ale nehodlali tak snadno smířit a začali pronásledovat původce a hlasatele takových myšlenek. Zavírali je i do vězení na jiném ostrově, ale když se z něj vraceli, dostávalo se jim ještě větší úcty. Kolonizátoři svůj boj prohrávali a k tomu se během války na ostrovech zjevili američtí vojáci.
Čokoláda i Coca-Cola a princ Filip
Asi si umíte představit, jak takový příchod musel na původní obyvatele ostrovů v tu chvíli zapůsobit. Mýtická postava osvoboditele z vizí stařešinů se stala realitou a nejspíše v tu chvíli dostala i své jméno John Frum. Američané je zaměstnávali jako dělníky a za odměnu dostávali mj. i čokoládu a Coca-Colu.
Čtěte také: Centralia: pod městem duchů hoří uhelné doly už skoro 60 let, z rozpukaných silnic stoupá dým.
V 70. letech minulého století pak ostrovy navštívil britský královský pár a v té době vznikla frakce kultu, která za mýtickou postavu hojnosti nepovažuje Johna Fruma, ale právě prince Filipa, vévodu z Edinburgu. Proč ale ne přímo královnu? Žena tak důležitou funkci podle domorodců zastávat přece nemůže.
Kargo kultů existovalo více, dnes už jich je minimum
Pro střetnutí vyspělé civilizace s tou primitivní, kdy ta druhá začne napodobovat tu první, aby dosáhla na její bohatství skládající se zejména z konzumních produktů, se ujal výraz kargo cult, resp. cargo cult. Pro domorodé kmeny představovala technika a její fungování jakousi praktickou ukázku magie a ony dobré a užitečné věci musely pocházet ze spirituálního světa. Zkusili tedy napodobit techniku dostupnými prostředky, viděné úkony začali rituálně opakovat a očekávali, že tak rovněž dosáhnou stejného výsledku, tedy příletu letadla nebo připlutí lodi s nákladem.
Dodnes se na ostrově Tanna konají v polovině února velkolepé oslavy, které mají Johna Fruma přilákat. Domorodí muži pochodují v rituálním tanci, o rameno mají opřené bambusové „pušky“ s nabroušeným hrotem, coby bajonetem. Ten den nosí americkou uniformu, pomalují se nápisem USA a vztyčují americké vlajky.
Zdroje: rozhlas.cz, Wikipedia, anthroencyclopedia
