Do Itálie jsme jezdili s našima často. Když jsem byl malý, přišla mi ta země kouzelná, úplně jiná, než jak jsem ji viděl loni, už jako dospělý. Nevím, čím to může být. Že by se místní lidé změnili nebo jsem se tolik změnil já?
Chvění v letadle
Když jsem seděl v letadle do Itálie, myslel jsem na to, jak jsme tam jezdívali kdysi. Všechno tam bylo jiné než u nás doma, bylo to tam tak krásné. Na ulicích posedávali místní a pozorovali s klidem ty davy turistů, smáli se na nás a něco popíjeli. Dámy se procházely po ulicích v krásných šatech, nosily klobouky a velké sluneční brýle, na plážích se prodávaly koktejly s deštníčky, prostě pohoda, kterou doma určitě nenajdeme, úplně jiný svět.
A na ten jsem se těšil i teď. Už v letadle, když jsem se zasnil, jsem se nemohl dočkat, až letadlo přistane a já se projdu těmi známými ulicemi a všechno to zase bude vnímat. Nasávat tu energii. Z toho se mi chvělo celé tělo.
Kam se to podělo?
Dorazil jsem do Milána a připadal si zmatený, a tak trošku ochuzený o ten zážitek, na který jsem tolik čekal. Ti lidé už na ulicích neposedávali, ženy už neměly tak obdivuhodné a nádherné módní oblečení, všichni někam jen spěchali a v ulicích bylo tolik turistů, že jsem ani nepostřehl, kdo je místní, a kdo ne. Ty obrázky, které jsem měl schované ve své hlavě, tam najednou zkrátka nebyly.
Tohle pití znám
Už jsem sice v Itálii neviděl to, co jsem na této zemi miloval jako dítě, ale možná to bylo jen tím, že už jsem všechny věci okolo sebe vnímal jinak. Pak jsem třetí den vstoupil do supermarketu a chtěl si koupit pití. A tam jsem spatřil něco ze svých vzpomínek. Malé láhve s nápojem, který si pamatuju z dětství, ani ta láhev se nezměnila – a já se u toho chladicího boxu najednou zase zasnil.
Tohle pití mi tu kupovala maminka, nikde jinde ho neměli, jen tady. Konečně jsem byl v té staré dobré Itálii, kterou jsem tolik miloval jako malý kluk.
