Kanibalismus byl v minulosti mnohem rozšířenější, než si myslíme

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Snad nic nevzbuzuje takovou fascinaci a odpor jako lidský kanibalismus. Ačkoli je dodnes považován za jedno z největších společenských tabu a často je spojován se zlem či duševními poruchami, vzpomeňme na Hannibala Lectera ve filmu Mlčení jehňátek, historie odhaluje praxi, která je složitější a překvapivější, než by se na první pohled mohlo zdát.

Pojídání mrtvých příbuzných i nepřátel

Pohřební rituály zahrnující kanibalismus jsou dobře zdokumentovány. Například o původních obyvatelích Papuy-Nové Guineje je známo, že jedli těla svých zesnulých. Tuto praktiku považovali za projev lásky a úcty, který zabraňoval tomu, aby mrtvoly shnily nebo byly sežrány hmyzem. Kromě toho se věřilo, že tento rituál chrání tělo před nebezpečnými duchy. Wariové z brazilské Amazonie zahrnovali kanibalismus do svých pohřebních obřadů až do 60. let 20. století, kdy misionáři tuto praxi ukončili. Časté byly také náboženské obřady, jejichž součástí byl kanibalismus. V minulosti se konzumovaly též těla nepřátel. Snědení těla mrtvého nepřítele bylo vrcholným aktem pomsty. Kromě projevu nadvlády a vzbuzování strachu se věřilo, že konzumace nepřítele umožní vítězi získat sílu a odvahu poraženého. Údajně i někteří japonští vojáci za druhé světové války konzumovali své zajatce.

Lidské tělo jako součást léčebných medikamentů

Kromě pohřebního a válečného kanibalismu existoval i „léčebný“ kanibalismus. Části lidských těl se používaly k přípravě rozmanitých lektvarů. Číňané přidávali do léčebných odvarů lidské orgány i nehty a vlasy, zatímco v raném Řecku se předpokládalo, že lidská krev léčí epilepsii. A i když Evropané v Novém světě odsuzovali kanibaly jako divochy, běžně konzumovali části lidských těl jako součást léčebných prostředků. Například následovníci švýcarského lékaře Paracelsa z 16. století se snažili léčit úplavici léky, které obsahovaly práškové lidské lebky, a v Anglii 17. století se práškové mumie používaly při léčbě epilepsie a bolestí žaludku. V některých případech nestačila jen tak ledajaká mumie, jeden lektvar například vyžadoval tělo zrzavého muže, který zemřel oběšením.

A pak je tu ještě kanibalská kuchyně. Pro zajímavost, lidské maso je údajně chuťově podobné telecímu nebo vepřovému. V Číně byly kdysi pokrmy z lidského masa považovány za luxus. Za dynastie Jüan (13.-14. století) bylo dokonce písemně zaznamenáno, že „dětské maso je chuťově nejlepší jídlo ze všech“.

Když je kanibalismus jedinou možností

Přestože v minulých staletích a tisíciletích byl kanibalismus poměrně rozšířený, nakonec se stal tabu. Jediným případem tolerance kanibalismu jsou případy přežití. Jedním z nejznámějších příkladů kanibalismu při přežití byla Donnerova skupina. V roce 1846 vyrazilo 87 pionýrů vedených Georgem Donnerem z Independence v Missouri do Kalifornie. V prosinci uvízli v těžkém sněhu v pohoří Sierra Nevada. Tváří v tvář hladu se nakonec uchýlili ke kanibalismu. Další příklad kanibalismu nutného k přežití následoval po leteckém neštěstí v Andách v roce 1972. Ze 45 cestujících, z nichž řada patřila k uruguayskému ragbyovému týmu, přežilo 72denní utrpení i díky kanibalismu.

Zdroj: nationalgeographic.com

Autor: Martina Šťastná
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz
if (show_sssp) { document.querySelector(".fb-comments").remove(); }
zavřít reklamu