Od atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha uběhly už čtyři měsíce a pražské gestapo společně s protektorátní policií právě obkličují za účasti stovky mužů celý blok okolo jednoho pražského domu. Nemohou si dovolit, aby jim Frolík unikl znovu, navíc tak potupným způsobem.
Výsadku Anthropoid se staral o zbraně
Oldřich Frolík se narodil v dubnu roku 1909, vyučil se kovodělníkem a pracoval v Janečkově zbrojovce v Praze na Pankráci. Během války bydlel spolu se svou ženou Barborou a dvěma malými dcerami v nedaleké pražské Michli. Do odboje se zapojil ihned na začátku nacistické okupace. V roce 1941 se k hlásil k sokolské radikální frakci Říjen zaměřené zejména na diverzní protiněmeckou činnost.
V únoru roku 1942 začal spolupracovat s výsadkem Anthropoid. S Jozefem Gabčíkem a s Janem Kubišem se potkával na statku bratří Vojtěchovských v pražských Strašnicích. Staral se o jejich zbraně, munici a výbušniny, kterým zajišťoval servis i úkryt. Úkryt poskytoval i samotným parašutistům. Těsně po provedení atentátu na Heydricha pomáhala i jeho žena, která parašutistům nosila do krypty jídlo. Pro celou rodinu znamenalo zapojení do odboje obrovské riziko.
Prostřílel se a unikl
Uběhly další tři měsíce, než se gestapo dostalo Frolíkovi na stopu. Do jeho domu se tři příslušníci vydali 15. září 1942. Dveře našli nezamčené a tak rovnou vešli dovnitř. V kuchyni narazili na neznámého muže, který nekladl odpor. Začal s ním vyjednávat Oberscharführer SS, kriminalista a tlumočník gestapa Ernst Hoenig.
Čtěte také: Lidice ve světě – obce, městské části, ale i novorozené dívky dostaly jméno po české obci vypálené nacisty.
Frolík gestapáky zřejmě zmátl i tím, že jim zcela klidným hlasem řekl, že půjde bez odporu a pronesl i onu památnou větu „Jen si vezmu kabát.“ Náhle však v ruce držel zbraň a zahájil přesnou palbu. Zaskočené gestapo nestihlo v první chvíli zareagovat vůbec nijak. SS-Hauptscharführer, kriminální asistent Alois Gruber se skácel k zemi s průstřelem hrudníku pod krkem a vykrvácel. Ernsta Hoeniga zasáhly tři střely do obličeje a jedna do stehna. Posléze se zvládl doplazit ještě ven na ulici, než zemřel.
Poslední gestapák Alfred Keller z místa palby utekl jen s lehkým zásahem do podbřišku a schoval se. Z jeho dochované výpovědi víme, že střelba netrvala déle než půl minuty. Oldřich Frolík z místa s velkou pravděpodobností odjel autem, kterým příslušníci gestapa přijeli.
Další zrada
V bytě Frolíkových proběhla důkladná prohlídka, která gestapu jen potvrdila, že jsou na správné stopě. Našla se skrýš zbraní a munice a hlavně důkazy o propojení s Anthropoidem – odnímatelná ramenní opěrka z Gabčíkova samopalu Sten a bomba, která se velmi podobala té použité při atentátu na Heydricha.
Frolík se se svou ženou ukrýval v krejčovství v pražské ulici na Bojišti. Jejich úkryt ale byl brzy prozrazen, když četníci dopadli a předali k výslechu na gestapo Frolíkova přítele Otakara Šrámka. Gestapáci vyhrožovali, že popraví 30 jeho příbuzných a k tomu pět set Čechů pošlou do koncentračního tábora, pokud nebude spolupracovat. Oldřicha Frolíka ale zradil ještě jedem muž – kriminální inspektor protektorátní policie Jaroslav Panenka, kterému Frolík důvěřoval a ze kterého se vyklubal konfident gestapa.
Nepřehlédněte: Být obyčejným pěšákem nemuselo být to nejnebezpečnější, co vás mohlo při narukování v 2. světové válce potkat.
Frolík se ani napodruhé nedá jen tak
Dostáváme se do ulice Na Bojišti v Praze. Je 23. záři roku 1942 a celý blok domu obkličuje gestapo v doprovodu protektorátní policie. Jaroslav Panenka vyláká Frolíka ven a je jasné, že je zle. Proti obrovské přesile tentokrát nemá šanci, přesto se nedá a tvrdě se brání. Nejdřív střelbou, poté pěstmi. Nakonec jich na něj musí jít osm, aby jej přemohli.
Frolíka i jeho ženu zatknou a převezou k tvrdému výslechu na Pankrác. Následně je čeká transport do Terezína a později do koncentračního tábora Mauthausen, kde jsou 23. ledna 1943 popraveni.
Obě jejich dcery válku přežijí v internačních táborech a po ní se jich ujmou příbuzní. Místo, kde rodina Frolíkových žila, připomíná od roku 2018 pamětní deska.
