Na konci roku 1935 provedl právě doktor Moniz první lobotomii člověku, a to s úspěšným výsledkem. Nic tedy nenasvědčovalo tomu, že by metoda byla nějak špatná nebo škodlivá. Svět opět jásal. První pacientkou se stala starší žena, která trpěla těžkými depresemi. Po zákroku, při kterém jí doktor Moniz vyvrtal do lebky dva otvory a poté za pomocí stříkačky naplněné alkoholem přerušil spojení čelních laloků s mozkem, byla žena jako znovuzrozená, po depresích ani památka a navíc se nedostavily ani žádné vedlejší účinky. Žena byla zdravá, hurá!

Doktor Moniz tedy neměl žádný důvod se svou prací seknout, a proto pokračoval ve svém díle a operoval stále více duševně nemocných lidí. Místo stříkačky s alkoholem nakonec začal používat ještě skalpel a stále se dařilo. V roce 1949 tak za svou práci získal onu slavnou Nobelovu cenu.